(recenze z roku 2011)

Je na čase napsat jednou o restauraci, na kterou vzpomínám s příjemnou chutí na jazyku a dobrým pocitem z obsluhy.

Je toho ale málo k psaní. Do libanonského El Emiru jsem se nijak netěšila, protože mám o kvalitě stravování v obchodních centrech jistou představu, povětšinou trefnou. Nás čekalo výběrové menu pokrývající základy libanonské kuchyně:

* červená čočková polévka

* meza plate:
Hommos = cizrnová pasta
Moutabal = baba ganoush, lilková pomazánka
Warak Inab = vinné listy plněné kořeněnou směsí rýže se zeleninou a olivovým olejem
Tabouleh = petrželový salát
Kabis = zelenina v kyselém nálevu
Falafel = cizrnový „karbanátek“
Kibbey Makli = taštičky z těsta z jehněčího masa a bulguru plněné mletým jehněčím, cibulí a píniovými oříšky
Sanbousek Lahmeh = taštičky plněné mletým jehněčím masem, cibulí, piniovými semínky, smažené
Sanbousek Jibneh = taštičky plněné sýrem a mátou, smažené
Fatayer = taštičky plněné špenátem – zapékané

* Katayef = libanonské palačinky, přesmažené a polité jasmínovým sirupem

Jídlo bylo výtečné. Úplně mi vyhovovalo, že si můžu dát od každého něco, takže toho ochutnám hodně 🙂 Že se některé kousky řídily individuálními stravovacími návyky (taštička s mátou mně osobně evokuje, že do ní kuchařovi upadla žvejkačka..), není chyba restaurace. Zásadním objevem pro mě byl tabouleh, který mi moc chutnal, a to i přes pokračující petrželový bojkot (viz návštěvu řecké restaurace). Konečně petržel v úpravě, kdy je dobrá. Jen dezert jsem si moc neužila, byla jsem už moc plná (nejen zážitků).

Obsluha byla vyhovující (po ruce, když bylo něco potřeba; neobtěžující; vysvětlující). Jen to vysvětlování bylo trochu mechanické s otráveným podtónem opakování po tisící toho samého.

Jako jedinou nevýhodu a překážku častějších návštěv vidím ceny.

Nabídka na www.elemir.cz

JÍDLO: 1
OBSLUHA: 1-
NE/KUŘÁCI: jen nekuřáci
WC: ?
CENY: nadprůměrné (300-400 Kč za jídlo, 50 Kč velké pivo)
PLATEBNÍ KARTY: ano
MÁ CENU SE VRACET: rozhodně