Aktualizace 2015: restaurace je na novém místě, s upraveným konceptem, nová recenze coming soon.

Místní burgry, burritos a wrapy podle mého za výlet do Berouna nestojí. Když se ale budete vyskytovat v okolí, zajděte. Hlad mít nemusíte – přijde při čekání. 🙂

Po několika nadšených recenzích jsme se rozhodli udělat si výlet do Berouna, připraveni podle posledních zpráv na to, že zoufale nestíhají. S vidinou nadstandardního chuťového zážitku z nejlepšího burgru v okolí jsem chtěla mít pochopení, že milá a snažící se obsluha kmitá nad svoje možnosti. Asi jsem si ale utvořila přehnaná očekávání, které BD Cantina nenaplnila.

Podnik není velký, šest stolků uvnitř a zahrádka. Rezervaci jsme si při náhlém popudu nestihli udělat, takže jsme se spokojili s místem na baru, což byla očividně chyba. Přímo proti baru totiž připravují jídla i pití, vedle standardního frmolu tam panuje i stres, mírná hysterie a vyčerpání personálu. To všechno se na hosty sedící na baru vcelku rychle přenese. Krom toho máte možnost si vyslechnout nějaké ty zákulisní komentáře. Přistihla jsem se, že už se vlastně těším, až dostanu jídlo a budu moct odejít. Věřím, že místa na rozložitých gaučích v rohu nebo na zahrádce podobný pocit nemají. BDC bych skoro doporučila místa na baru zrušit.

Obsluha se v současném provozu omezuje čistě na objednávku a přinesení jídla, na dotazy a povídání není čas, na úsměvy síla. Stejně tak nezvládají komunikaci vůči déle čekajícím zákazníkům ohledně možného času trvání, důvodů, omluvy. Vcelku si vystačí s „nejdřív udělám ty lidi, co přišli před váma“. Rozmrzelost mého hladového muže dostalo na maximum to, když si vedle nás přisedly dvě holky, dostaly jídlo, dojedly a my stále nic. Ano, důvodem bylo, že si daly tortily, které stačí naplnit předpřipravenou směsí, kdežto my měli objednané burgry, které bylo třeba upéct a na grilu bylo ještě několik předešlých várek; obsluha na to ale nijak nereagovala.

Bohužel i na jídle bylo poznat, že BDC nestíhá a snaží se dostat objednávky k hostům co nejdříve – i za cenu, že nebude stoprocentní. U našich burgrů to bylo poznat u masa. Menší (140 g masa) byl uprostřed růžový, větší (200 g) měl syrové srdce. Stejně tak jsme viděli, že objednávky se míchají, servírky se s kuchaři dohadují, co ve kterém burgru je. V mém například byly navíc jalapeňos papričky v konzervy, které jsem následně neobjevila v popisu žádného jídla, takže to možná byl nějaký bonus. Naštěstí mám pikantní jídla ráda, ale znám hodně lidí, které by to tohle překvapení nepotěšilo. Naopak ancho chilli ve druhém burgru cítit nebylo.

Měli jsme dva rozdílné burgry (Infart a Lucha Libre). Ve výsledku to ale bylo jedno. Shodli jsme se, že dominující chutí celého jídla byla slanina, a to tak výrazně, že neumíme říct, jak chutnal zbytek. Všemi vychvalované vlastní briošky nebyly – na pult se sypaly sezamové bulky s igelitového pytle. Na dezert nedošlo. Čokosmrt ani cookies neměli, „brownies“ představovaly asi půl centimetru vysoké plátky udušené v potravinové fólii a kousky cheesecaku, které slečna krájela, ceně 70 korun zdaleka neodpovídaly.

Nemůžu říct, že to byl propadák. Na konceptu BDC se mi spousta věcí líbí – například vodovoda za deset korun, které jdou na charitu; domácí limonády a ledové čaje za rozumnou cenu (3 deci za 20 korun); nasazování malých pivovarů (za naší návštěvy Chýně). Spousta věcí ale bude chtít doladit. Do budoucí pražské pobočky se vypravím. Ale dám si něco bez slaniny.