Hustá omáčka připravená z nasolených a fermentovaných malých druhů ryb, které se suší na slunci.* Používá se především v thajské kuchyni a okolním regionu. Používá se místo soli – s jejím dávkováním opatrně.
Od Exotic Food se dá sehnat ve vetších super- a hypermarketech, cena kolem 90 korun za 250 ml.
Houba šiitake, česky houževnatec jedlý. Menší houby hojně využívané v asijské kuchyni. V Praze je určitě seženete v obchodě Arirang (Korunní 47, Praha 2) nebo na japan-eshop.com (mají prodejnu Michelská 55, Praha 4). Prodávají se sušené (100 g cca 60 Kč, 250 g za 230 Kč) nebo naložené (v pytlíku nebo v konzervě). Někdy je mají čerstvé na trzích.
Sušené houby je potřeba nechat pár hodin naložené ve vodě a pak ještě vařit, doporučuji tedy naložené nebo čerstvé.
Tahini je sezamová pasta. K dostání je v mezinárodních koutcích hypermarketů (např. Tesco), kolem 80 Kč za 400g. V lednici vydrží i víc jak rok.
Hustší sladko-slaná omáčka. Ústřice současné masově vyráběné verze viděly sotva z rychlíku. I tak si je ale zamilujete. Dají se už (např. od Exotic Food) sehnat v běžné síti obchodů, např. Tesco nebo větší Alberty. Cena cca 45 korun.
Vanilkové lusky se postupně dostávají do prodeje, ale bohužel za nechutné ceny (Tesco 2 kusy za 90 korun). Doporučuji proto pro nákup internet. Čím víc si jich koupíte, tím jsou levnější. K dostání např. na vanilkove-lusky.cz. Skladujte je potom ve vzduchotěsné nádobě, jinak ztvrdnou a začnou vyčichat.
Pro přípravu:
Vanilkový lusk podélně nařízněte a špičkou příborového nože vydlabejte dřeň. I s obrázkem opět na vanilkove-lusky.cz. Do některých receptů se používá jen dřeň, někdy se „vyvařuje“ i lusk.
Aromatický a lehce štiplavý kořen zázvoru už sežene téměř v každé zelenině, super- i hypermarketu a ve vietnamských večerkách. Nenechte se stresovat velkými kusy a odlomte se větvičku dle potřeby, ale můžete vzít i víc – v lednici pár týdnu vydrží.
Zázvor se vaří poměrně dlouho, proto ho do rychlých jídel doporučuji nastrouhat na jemno. Použijte i šťávu, které pustí docela dost.
(recenze z roku 2009)
Sem jsem se těšila hned třikát, protože 1) mám ráda řeckou kuchyni se spoustou jehňat a extra sladkými zákusky, 2) restaurace má pěkné = slibné webovky a na nich v jídelním lístku hummous, 3) když jsem před odchodem z práce řekla, kam jdeme, kolegyni mi odpověděla, že to zná a že tam vaří dobře. Bohužel mi náladu zkazili hned u vstupu, když nás i přes rezervaci v nekuřáckém posadili do kuřáckého s tím, že tam teď stejně nikdo nekouří (když pominu, že to je debilní výmluva, tak to ani nebyla pravda). Takže když mě potočili, přesedli jsme si do nekuřáckého, které ovšem bylo dál od baru a od kuchyně a navíc tam nikdo neseděl, takže tam čísník musel chodit jen kvůli nám. Prozradím vám konec – nebyl zpruzený, jak jsem čekala, ale byl to profík, co ví, že ho živí dýško 😉
Jako správná prasátka jsme začali u předkrmu. Páč jsme se nemohli rozhodnout, jestli si dáme už zmiňovaný hummous, nebo kozí fetu, využil pan čísník našeho zaváhání a pošťouchl nás k objednání obojího. K tomu ještě pěknou teploučkou pitu. Musím říct, že nerozhodnost pokračovala – do teď neřeknu, co bylo lepší. Hummous krásně hladký, hlavně ne moc kyselý, lahoda. Z fety byla správně cítit koza, ale ne tak, že odrazovala. Myslím, že by chutnala i ne-kozo-žroutům. A teď pozor! Oba předkrmy měly 200 gramů! Báječně jsme se najedli 🙂 Ovšem to měl být teprve začátek…
Trapp zvolil Kleftiko (jehněčí kousky masa, brambory a zelenina pečené v perg. papíru) a já Sutzukakia Smirneika (mleté masové válečky v ostré rajčato-paprikové omáčce) s rýží. Sotva jsme doškrábali poslední zbytky hummousu, už jsme měli na stole jídlo. Obsluha vzorná. Každopádně podezřele rychlá na to, aby jídlo bylo čerstvé. Moje masové válečky tedy byly rozhodně velmi rychle studené, z čehož soudím na mikrovlnný ohřev 😦 No, Trappovi chutnalo, a co mi dával kousky jehněte, byly úplně křehké (a teplé ;). Jak chutnalo moje jídlo je těžké říct. Nutno k tomu udělat vsuvku:
[Vůbec nechápu zlozvyk téměř všech českých restaurací volit jako ozdobný prvek petrželovou nať. Vzhledem k tomu, že je dost aromatická, netvoří ve výsledku ozdobu, ale mění chuť jídla. Standardně se používá jako bylinka nebo koření, a tak by to podle mě mělo zůstat. Samozřejmě to chápu u jídel, jejichž je součástí, stejně jako bych dala na italskou rajčatovou omáčku lístky bazalky nebo oregána (podle dochucení). Co ale například dělá petržel na znojemský pečeni???]
A pro úplné objasnění – nesnáším petržel. Nejen z principu, ale i chuťově. Ve výsledku jsem tedy ze svého jídla měla dojem, že mám petrželové šišky v petrželové omáčce s petrželí. Kromě toho jsem už byla příjemně najedená z předkrmů. Ve výsledku jsem se v tom ponimrala, snědla polovinu a zbytek si nechala zabalit (s předsevzetím, že to dojídat nebudu a Trappovi to jistě přijde druhý den vhod 😉
Kvůli kompletnímu hodnocení jsme se ještě zapřeli a dali si jeden zákusek dopůl, abychom referovali o celém menu. Místo tradičních a již vyzkoušených baklavy a chalvy jsme vybrali Kantaifi (vlásky z jemného listového těsta plněné medem a ořechy). Nebylo tak sladké, jak jsem v první větě očekávala, ale nezklamalo.
Ale již byl čas se odebrat dom a v klidu trávit. Body uděluji mimo jiné i za možnost placení kartou. Samozřejmě taky za číšníka, který napravil první dojem z místních packalů. Časem dám Olymposu druhou šanci, aby napravil, co se tentokrát nepovedlo a podrthl to dobré. A nebo ne. Ale to až někdy jindy.
nabídka na www.taverna-olympos.eu
JÍDLO: 3
OBSLUHA: 1
NE/KUŘÁCI: obojí
WC: OK
CENY: ne pro každý den, na některá chvíli spořte (většinou 150-350 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: spíše ano
(recenze z roku 2009)
Balzám na duši. Tahle kavárna si získala moje srdce, a to nejen tím, že má francouzské jméno a na stěnách fotky z Paříže. Jedna ne moc velká, ale ani malá místnost v prvním patře budovy, ke které vedou malé ťapičky na podlaze, abyste náhodou nebloudili. Nabídka francouzská, tedy nejen možnost posedět u kávy a zákusku, ale i dát si něco malé k snědku, jako zapečené bagety nebo slané i sladké palačinky. Trapp si dal café latté s jablečným štrúdlem, který byl teplý a byl ho pořádný kus a k němu byla výtečná pravá šlehačka (= žádná hnusná sladká srágora ze spreje). Já jsem si dala studenou kávu se spoustou husté pěny a rakvičky, samozřejmě také s pravou šlehačkou, a to hned dvě (taková je nabídka). Jestli si chcete být opravdu jistí, tak dodám tohle – kvůli Černé kočce bych zvažovala stěhování do ČB.
JÍDLO: ?
OBSLUHA: 2
NE/KUŘÁCI: kuřáci
WC: ?
CENY: káva cca 40 Kč
MÁ CENU SE VRACET: rozhodně ano
Komentáře z předchozího kvíčalího webu:
(recenze z roku 2009)
Řeknu to na rovinu – v Krumlově radši choďte přes jiný most, aby vás ani nenapadlo se do téhle „restaurace“ usadit. Už od soboty přemýšlím, ale zatím jsem si nevybavila srovnatelně děsné místo. Nás tam přivedl vývěsní štít „Úhoř pro dva“, na který Trapp myslel celý výlet do zámeckých zahrad a kvůli kterému jsme obešli půl města, abychom se tam vrátili. Nabídka je vcelku pestrá, šest ryb, některé na více způsobů. Pro nerybožrouty doplněné řízkem a smažákem.
Usadili jsme se na zahrádce, bylo tam cca 8-10 lidí. Pan číšník nám přinesl jídelní lístek a na můj dotaz, jaké mají rozlévané víno mi řekl, že Müllera, ale není dobrý (stejně bych si to nedala..). Řekla jsem si teda ledový čaj, ale pán mi řekl, že má jen kolu light, fantu, sprite a hruškový džus. Humpf. Odešel tedy pro pití a nechal nás (dlouho) vybírat jídlo (ze 16 položek). Rozhodla jsem, že jdu do ryby, ale pro jistotu volím lososa. Trapp se těšil na úhoře, ale z dlouhé chvíle jsem začala listovat meníčkem a v dalších jazycích odhalila, že pravděpodobně jde o úhoře mořského, nikoli sladkovodního (co byste taky v jižních Čechách nechtěli, že…?). Trappovi se vybavil hrůzný zážitek z Chorvatska, jak se touto rybou, resp. její kostrou zaobíral celý večer, aniž by se najedl a zbledl. Když se u nás pán konečně zastavil, objednala jsem si lososa, ale bylo mi řečeno, že ho nemají, že je jen candát, úhoř, pstruh a kapr. Tak jsem si dala smažák. Docela zaváhal, že prý „to tam snad ještě bude“. Trapp se dozvěděl strašnou pravdu o mořské rybě, ale rozhodl se jí hrdinsky čelit. Na posilněnou si objednal polévku.
Jak jsme později měli možnost vyslechnout, scénka s objednáváním se opakovala u dalších lidí stejně – dlouhý čas na výběr, objednání něčeho, co není, a teprve potom výčet toho, co je. Po dvaceti minutách jsem měla odvahu se zeptat, jestli na nás nezapomněli s polévkou – prý „asi ne, já jsem to řekl v kuchyni a oni si to tam nějak musí přebrat“. Když už jsme tam seděli asi 35 minut (jak říkám, bylo tam jen pár lidí), přišla slečna se smažákem a trochou ryby a když jí Trapp řekl, že měl dostat ještě polívku, řekla mu, že jim došla. Na smažáku se toho moc zkazit nedá, ale salát jako oblohu mohli zvolit méně olezlý. Ovšem „Úhoř po mlynářsku s česnekovým máslem“ mě pobavil, konkrétně to bylinkové máslo. Na vršku jednoho kousku ryby totiž seděl skrojek másla o rozloze cca 1×1,5 cm :-DD Ke konci jídla nám ještě pan číšník přišel říct, že polívka došla. Na závěr jsme taky ještě zaslechli, jak nějaké sedající si rodince řekl, že to nemá moc cenu, protože už skoro nic nemají, protože za chvíli končí. Bylo asi čtvrt na tři. Podle vývěsního štítu měli do jedenácti…
U placení jsem byla rozhodnutá mu nedat ani korunu, takže jsem musela zapřít své dobré vychování, zvlášť když účet byl X95. Trapp se na to nechtěl koukat a šel radši na záchod (taky nezamykací…), ale bylo mu to málo platné, na zaplacení (s účtem na stole) jsme čekali dalších mnoho minut. Potom už mě jen překvapilo, že si toho búra nenechal automaticky a opravdu mi vrátil, aniž bych se musela dohadovat. Takže odtamtud co nejdál!!!
Nabídka na www.rybarskarestaurace.cz
JÍDLO: 4
OBSLUHA: 5
NE/KUŘÁCI: kuřáci uvnitř i na zahrádce
WC: trága
CENY: ne pro každý den (2 jídla a 2 pití nás vyšly na 500 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: rozhodně ne
Komentáře z předchozího kvíčalího webu:
(recenze z roku 2009)
Je to hospůdka ještě na kraji centra, takže s lidovými cenami a co nám říkala paní Gertruda (z našeho penzionu), tak i s lidovou atmosférou. Je pravda, že jsem nedokázala identifikovat, jestli ta milá obsluhující paní je ona „Bába“, ale to snad neva. Výběr jídel není moc široký, hlavně nějaký smažený věci, ale zdá se, že místní specialitkou jsou uzená žebra. Ty jsem si dala já, Trapp si objednal „Kuře Banán“. A oba jsme byli více než spokojeni. Pivo mají studené, a i když nás nakonec trochu otrávilo, že jsme docela dlouho čekali na placení, Bábu určitě doporučuji. Ale radši se předem koukněte do jídeláku, jestli něco z toho jíte 😉
nabídka na ubaby.sweb.cz
JÍDLO: 2
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: kuřáci
WC: dá se
CENY: lidové (většinou do 100 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: ano
Kvíčala na talíři 