0

Recenze: Kitchen Ramen, 28. října 9, Praha 1

Japonská kuchyně není jen suši, jak se v centru snaží Čechům ukázat první ramen restaurace v Praze. Ramen je silný vývar s různými druhy masa, nudlemi, plno čerstvé zeleniny, často s různými klíčky, řasou. V různých variantách najdete i vejce, plněné taštičky, knedlíčky apod.

Při naší návštěvě jsme ochutnali jeden ramen a jedny nudle.
Tonkotsu Ramen: velmi jemně připravené, rozpadající se vepřové maso, nejvýraznější z celého jídla. Druhou výraznou chutí je řasa nori, která vás smyslově navrátí ke klasickému zážitku s japonským suši.
Kuřecí Yakisoba: smažené pšeničné nudle v omáčce. Trochu mě zklamalo, že i když byly „s krevetami“, krevety byly v celé porci jen tři. Každopádně jinak bylo na talíři opravdu hodně nudlí, zeleniny i kuřecího masa, a hustá ústřicová omáčka jídlo pozvedá vysoko nad klasické čísnké nudle z fastfoodu.
Na druhou stranu, jídla v Kitchen Ramen jsou poměrně drahá na to, že je celou dobu srovnáváte s phở (kolem 100 Kč; ramen 250 Kč) nebo čínou (90 Kč/190 Kč).

Pokud jde o nejídlení část..
Prostory představují naprostý opak, než co bych od japonské restaurace čekala. Namísto zenového klidu vás čeká přítmí baru s opravdu hlasitou hudbou. Na mě to působí jako „rychle se najezte a uvolněte místo“. Přitom nebylo nutně komu, obsazených bylo jen pár stolků z dost velké kapacity dvou místností.

Obsluha byla .. prostě tam byla. Ale moc ji to nezajímalo. Nevěděla, jaké omáčky mají na stole, a nevěřím, že by nám dokázala s čímkoli z lístku poradit, což u restaurace s exotickou nabídkou určitě není výjimečná situace. Během jídla se nepřišla zeptat, jestli je všechno v pořádku, budiž, ale ani se mi za celou dobu nepodařilo ji k nám přivolat, protože všechno v pořádku nebylo. Můj birell byl totiž tak hnusnej, že to bylo moc i na birell, takže jsme koukli na lahev a ta byla bohužel 3 týdny prošlá. Tohle naštěstí zvládli dobře  – s omluvou jsme dostali 15% slevu na dnešní účet a 10 % na příští návštěvu.

Nabídka na www.kitchen-ramen-bar.cz

Souhrn
JÍDLO: 1
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: čisté, pěkné
PLATEBNÍ KARTY: ano
CENY: nudle 190 Kč, ramen 200-250 Kč
MÁ CENU SE VRACET: ano, ale s výhradami

(Sepsáno na základě návštěvy 25. 3. 2015)

image

Reklamy
1

Recenze: Monolok cafe, Moravská 18, Praha 2

recenze z roku 2014


Vzdušné nekuřácké prostředí, dobré jídlo, skvělá káva, profesionální a milý personál, dlouhá otvírací doba. Co chcete od své kavárny dalšího?

V Monoloku se vám nepodaří šlápnout vedle. Začněte výběrovou kávu, o kterou se starají zkušení baristi a kterou vám přinese vždy usměvavá servírka. Pro pokročilejší kavárenské typy jsou v nabídce vedle klasiky také drip cone (překapávaná káva) nebo show s vacuum potem.

Ať už zavítáte na snídani nebo na večeři, nebudete vědět, co si vybrat z jídelního lístku, který je sice sympaticky krátký, ale našlapaný dobrotami odshora dolů. Ono totiž začít den nadýchanými lívanci už něco znamená. Snídaně si můžete objednávat celý den, takže pokud večer hledáte něco menšího, sáhněte do nich. Vedle toho doporučuji sendvič z domácího dýňového chleba, který je překvapivě sytý, plný bylinkami ochuceného tvarohu a doplněný rajčaty.

Při večerním posezení můžete sáhnout do širokého vinného lístku, a pokud si nejste jistí, milá obsluha vám ochotně s výběrem poradí.

Pokud bych měla přeci jen něco vytknout, tak se občas stane, že je prodleva s dalšími objednávkami, zvlášť večery totiž bývá plno.

Do Monoloku se vracím pravidelně a zatím nikdy mě nezklamali. Srdeční záležitost 🙂

Nabídka na www.monolok.cz

Souhrn
JÍDLO: 1
OBSLUHA: 2
NE/KUŘÁCI: nekuřáci, kouření na zahrádce ve vnitrobloku
WC: ok
PLATEBNÍ KARTY: ano
CENY: střední
MÁ CENU SE VRACET: ano

(Sepsáno na základě opakovaných návštěv z roku 2013 a 2014)

mono

0

Minirecenze: Phở (a vietnamská) kuchyně

Taková malá souhrnná recence, kde si v Praze dát dobrý silný vývar se spoustou bylinek.

Pho Vietnam Tuan & Lan. Slavíkova 1657/1, Praha 2 + Anglická 15, Praha 2
První místo, kde jsem ochutnala pho, a byla to láska na první usrknutí. Pobočku na Jiřáku jsem popsala v samostatné recenzi.
Po úspěchu bistra se majitelům podařilo otevřít i restauraci s víceméně stejným sortimentem. Výhodou tu je samozřejmě prosředí, kdy se můžete pohodlně posadit ke stolu. I když punková verze s jídlem na stojáka nebo v parku má taky něco do sebe.
pho – 5/5

Pho Viet, Husitská 92, Praha 3
Dlouho jsem si myslela, že Tuan & Lan jsou nepřekonatelní, ale pak jsem našla tohle bistro a dostala tu úžasnou polévku. Prostředí je tedy dost nepřívětivé, ale nenechte se odradit, protože tohle je sázka na jistotu.
pho 5/5

Bistro Pod osmičkou
Legendární stránek v Holešovické tržnici, o kterém se pějou báje. Já osobně jsem tam pho, které by mi vyrazilo dech, nikdy neměla. Na druhou stranu tu na rozdíl od většiny stánků a bister můžete dostat i jiné varianty, jako třeba se zázvorem.
pho – 4/5

Sushitime, JIndřišská 5, Praha 1
Tohle je malý podvod na konec – pho tady moc dobré nemají, a za tu kvalitu je ještě drahé. Ale mají tady nejlepší nem ran (smažené závitky), co jsem v Praze zatím ochutnala.
pho – 2/5

0

Recenze: Lemon Leaf, Myslíkova 14, Praha 2

(recenze z roku 2013)


Pěkné místo, profesionální obsluha, dobré jídlo. Tak na co čekáte?

Do thajské restaurace Lemon Leaf jsme se vypravili díky akci na alakarte.cz, ale spíš nás to jen postrčilo k tomu jít tam, kam jsme měli naplánováno už dlouho.

Prostor restaurace je perfektní, vysoké stropy dělají dojem opravdu uvolněné vzdušnosti, velká okna pouští spoustu světla. Kuchyně není cítit, váš zážitek nic neruší.

Obsluha byla koordinovaná, používá elektronické objednávky, takže jde všechno rychle. Velmi milé slečny, vždy se zeptaly, jak nám chutnalo, nikdy jsme nečekali nad dojedeným talířem.

V rámci festivalu alakarte máte vždy předem dáno, co si dáte, měli jsme proto oba stejná jídla.

Předkrm „Studené rýžové závitky se zeleninou a arašídovo-kokosovou omáčkou (Poa ped sod)“ – famózní hustá omáčka s výraznou chutí buráků a podtónem čokolády, lekce pikantní, posunula obyčejné závitky do úplně jiné roviny.
Hlavní chod „Restovaná zelenina na žlutém curry s čerstvými houbami Shiitake, kokosovým mlékem, podávané s BIO thajskou jasmínovou rýží“ (Phak phed het home) – výrazná vůně rýže uvařené tak akorát, aby šla jíst hůlkami, ale nebyla rozvařená.. zelenina připravená dokřupava v lehce pikantní omáčce, doplněná pepřovou chutí spousty thajské bazalky.
Dezert „Sladká černá lepivá rýže se zralým thajským mangem podávaná s jahodovou a kokosovou omáčkou“ (Wan-khao see dam) – velmi nezvyklé končit rýží 🙂 Omáčka přišla Trappovi spíš kyselá. Každopádně byla tak výrazná, že mango vedle ní bylo skoro bez chuti. Obrázek dezertu máte na konci.

Záporem budiž kávová nabídka, protože Trappovými slovy „piccolo macchiato, to je naprostý výsměch kávové kultuře“.

Bonus: přes týden mají obědová menu, od 89 do 149 korun, a o víkendech tříchodová degustační menu za 299 korun.

Nabídka na www.lemon.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 1
OBSLUHA: 1
NE/KUŘÁCI: obojí, kkaždý v jedné půlce restaurace do tvaru L
WC: čisté, pěkné
PLATEBNÍ KARTY: ano
CENY: hlavní jídla kolem 200 Kč
MÁ CENU SE VRACET: určitě ano

lemon_leaf_dezert
6

Test kuchařky – Provence

Provence – Škola provensálského vaření
Autoři: Gui Gedda, Marie-Pierre Moineová
Originální název: Provence Cookery School
Vydáno: 2009, nakladatelství Slovart
Cena: 499 Kč, stále v prodeji

provence

Kuchařka je rozdělená na sedm kapitol rozdělených podle témat nákupů (např. zelenina, vejce, maso) a na konci každé je „večeře“, tedy jedno menu. Řazení mi ale nepřijde úplně přehledné a lepší je používat rejstřík.

Práce s recepty je moc příjemná. Seznam ingrediencí je vypsaný ve sloupci, postup je detailní a přesný, recepty uvádí také dobu přípravy a dobu vaření/pečení. Při dodržení postupu dostanete dobrý výsledek i jako nezkušení kuchaři.

Plusy:
– Každá kapitola je otevřena povídáním o kultuře, specialitách, zvyklostech, přibližuje nám Provence.
– Mnoho postupů je důkladně popsaných a doprovázených fotkami (jak plnit drůbeží stehno, grilovat papriky apod.).
– Každý recept má stručné shrnutí k podávání nebo sezóně.
– Fotky jsou krásné a hned se vám chce vyrazit na cesty 🙂

Mínusy:
– V rejstříku jsou recepty podle hlavní ingredience v češtině, názvy samotných jídel jsou ale uvedené francouzsky. Pro mě sice výzva zase zapracovat na své fránině, pro mnoho dalších zřejmě odrazující záležitost. I když obsahuje kniha slovníček.
– Zdaleka ne všechny recepty mají fotky finální podoby jídla.

A teď k obsahu konkrétně. My jsme pro kuchařku zvolili ostrý test v podobě Provence party pro šest lidí. Protože jsme nechtěli podávat klasickou vícechodovou večeři, zvolili jsme recepty, kde si každý ze stolu nabere, na co má chuť, především tedy saláty a pečenou zeleninu. K masu jsme se nedostali. U všech receptů jsem se snažila maximálně respektovat postup i dávkování, což obvykle nejsou moje silné stránky. Stavěli jsme také na perfektních surovinách, protože jen tak v jednoduchých jídlech vynikne jejich síla. Test zahrnoval:

Tian aux courgettes – Zapékané cukety

Cukety zapečené se sýrem a smetanou nás potěšily nenáročnou přípravou a nasládlou chutí. Podle návodu je zvládnete, i pokud jste v kuchyni dnes poprvé. Podle kuchařky se dají případně doplnit ještě šunkou nebo salámem pro ortodoxní masožravce, my nechali v původní podobě. Cukety se podávají teplé, aby se ještě táhl rozpečený sýr, ale i studené jsou výborné.

Tomates provençale – Provensálská rajčata

Pomalu pečená rajčata s kořením byla jedním z překvapení večera. Postup je primitivní, příprava prakticky bezpracná a výsledek 120%. Řeknete si – prostě sladká teplá rajčata, ale jak se po nich zaprášilo …

Salade de poivron et tomates – Salát z paprik a rajčat
Pro mě úplně nová dimenze salátů. Jsem zvyklá na syrovou zeleninu, tenhle postup ale využívá pečená rajčata i papriky. Obojí příjemně nasládne a potom se zalije nakyslým dresinkem. Velmi jednoduchá a velmi úderná kombinace.

Salade niçoise – Salát z Nice

Recept, kde jsem se nejvíc musela krotit v improvizacích a vymýšlení náhrad. Dodržení postupu se ale vyplatilo. Všechno spolu ladilo v přesné harmonii, ničeho nebylo málo nebo moc.

Tarte au citron – Citronový koláč

V knize je uveden recept na Tarte à l’orange, tedy pomerančový koláč, ale je přímo uvedeno, že lze připravit i citronový. Ten ze svých návštěv Francie miluji, takže pro dezert to byla jasná volba. Jde o jeden z receptů, kde jsem upravovala množství, protože už vím, jaké to je, přehnat to s citrusovou kůrou 🙂 Jinak ale panovala spokojenost. Koláč má křehké těsto a lepivou náplň, je správně kyselý, ale zároveň i sladký. Už jsme upekli tři.

Jediným otloukánkem celé zeleninové série bylo Fondue d’aubergine (Lilková pasta).

Jde o pečený lilek s jedním pečeným rajčetem dochucený římským kmínem. A celé to chutnalo jako římský kmín. Nakonec ani nikomu nebylo líto, že jsme do misky zvrhli víno a lilek se nedojedl. Pokud jde o lilkové pasty, rozhodně mě víc zaujala úprava s jogurtem a koriandrem, kterou mám od Žáby.

Celkově musím říct, že jsem předpokládala, že budou jídla dobrá, ale každé bylo lepší, než jsem čekala. Investice do téhle kuchařky nelituji. Doporučuji ji i málo zkušeným, ale samozřejmě pouze za předpokladu, že si chcete navodit atmosféru jihu Francie častěji. Pro výjimečné použití je myslím kuchařka dost drahá.

1

Recenze: Café Lounge, Plaská 615/8, Praha 5 (Újezd)

(recenze z roku 2011)


Milé a klidné prostředí lákající k delšímu posezení s výbornou kávou, dokonalými dorty a obsluhou, kterou byste si vzali domů. Já si rozhodně píšu na seznam míst k opakované návštěvě.

Kavárna působí trochu decentně, za začátku jsem si říkala, že se tu možná nebudu cítit dobře, přeci jen umím být hlučný host, ale kouzelně to působí i na takové neomalence – zapadnou, ani neví jak. Jednoduchý interiér, laděný do dřeva vás prostě dostane.

My jsme přišli se záměrem dát si kávu a možná dortík, ale nakonec jsme prošli skoro celým menu. Sympatické je, že má jen dvě stránky.
Pro začátek jsme si dali denní polévku, kukuřičný krém s hráškem. Samotná kukuřice byla do sladka a chuťově nevýrazná, jak je jejím, zvykem; zelený hrášek ale krém oživil a posunul dál. Pokračovali jsme salátem a sendvičem. „Tomatový salát s cizrnou, sicilskými kapary, rukolou a černými olivami“ měl vedle čerstvých rajčat (už bohužel trochu posezónních) i velmi jemná sušená, naložená v oleji. Nejvýraznější chutí byly slané kapary a temně fialové masité olivy; na můj vkus salátu trochu chyběl nějaký spojovací prvek, ať už jednoduchá zálivka nebo lahvička s olejem.
Sendvič s grilovanou zeleninou, kozím sýrem a rukolou byl opravdu dotažený. Opečený chleba se sezamovou kůrkou plný výrazného sýra se spoustou teplé, jemně grilované zeleniny (lilek, cuketa, paprika). Chleba křupal, ale díky bohaté náplni byl sendvič báječně šťavnatý.

Závěr obstaral nebeský čokoládový dort „Café Lounge“ s pomeranči, kterých jsem se trochu děsila (že to bude chutnat jako marmeláda=slupky), ale šlo o dokonalý, sladký rozvar s vanilkou, který posunul lehký korpus s jemnou našlehanou pěnou nad všechny obyčejné čokoládové dorty.

Samozřejmě jsme si dávali i kávu, espresso a macchiato. Na výběr jsme dostali místní směs nebo jednodruhovou kávu. Jako neodborník jsem jen poslouchala, jak garson zaujatě hovoří s mým mužem o kávě. A protože degustace dopadla dobře, odnesli jsme si i pytlíček nemleté kávy s sebou.

Obsluha se od začátku snažila, abychom už nikdy nechtěli chodit jinam. Hned první velkou hvězdu si pro mě připsali, když jsme dostali na stůl karafu vody, a to ještě dřív, než jsme si cokoli objednali. Svůj podnik znají, poví vám o denní nabídce i co jak chutná, jsou milí a vstřícní, po ruce, ale nedýchají vám na záda, jestli už jste dojedli.

Nabídka na www.cafe-lounge.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 1-
OBSLUHA: 1
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: čisté
PLATEBNÍ KARTY: ano
CENY: sendviče a saláty kolem 100 Kč, jídla kolem 200 Kč, dezerty 90 Kč, espresso 39 Kč
MÁ CENU SE VRACET: každopádně!

0

Recenze: Blackdog Cantina, Pivovarská 105, Beroun

Aktualizace 2015: restaurace je na novém místě, s upraveným konceptem, nová recenze coming soon.


Místní burgry, burritos a wrapy podle mého za výlet do Berouna nestojí. Když se ale budete vyskytovat v okolí, zajděte. Hlad mít nemusíte – přijde při čekání. 🙂

Po několika nadšených recenzích jsme se rozhodli udělat si výlet do Berouna, připraveni podle posledních zpráv na to, že zoufale nestíhají. S vidinou nadstandardního chuťového zážitku z nejlepšího burgru v okolí jsem chtěla mít pochopení, že milá a snažící se obsluha kmitá nad svoje možnosti. Asi jsem si ale utvořila přehnaná očekávání, které BD Cantina nenaplnila.

Podnik není velký, šest stolků uvnitř a zahrádka. Rezervaci jsme si při náhlém popudu nestihli udělat, takže jsme se spokojili s místem na baru, což byla očividně chyba. Přímo proti baru totiž připravují jídla i pití, vedle standardního frmolu tam panuje i stres, mírná hysterie a vyčerpání personálu. To všechno se na hosty sedící na baru vcelku rychle přenese. Krom toho máte možnost si vyslechnout nějaké ty zákulisní komentáře. Přistihla jsem se, že už se vlastně těším, až dostanu jídlo a budu moct odejít. Věřím, že místa na rozložitých gaučích v rohu nebo na zahrádce podobný pocit nemají. BDC bych skoro doporučila místa na baru zrušit.

Obsluha se v současném provozu omezuje čistě na objednávku a přinesení jídla, na dotazy a povídání není čas, na úsměvy síla. Stejně tak nezvládají komunikaci vůči déle čekajícím zákazníkům ohledně možného času trvání, důvodů, omluvy. Vcelku si vystačí s „nejdřív udělám ty lidi, co přišli před váma“. Rozmrzelost mého hladového muže dostalo na maximum to, když si vedle nás přisedly dvě holky, dostaly jídlo, dojedly a my stále nic. Ano, důvodem bylo, že si daly tortily, které stačí naplnit předpřipravenou směsí, kdežto my měli objednané burgry, které bylo třeba upéct a na grilu bylo ještě několik předešlých várek; obsluha na to ale nijak nereagovala.

Bohužel i na jídle bylo poznat, že BDC nestíhá a snaží se dostat objednávky k hostům co nejdříve – i za cenu, že nebude stoprocentní. U našich burgrů to bylo poznat u masa. Menší (140 g masa) byl uprostřed růžový, větší (200 g) měl syrové srdce. Stejně tak jsme viděli, že objednávky se míchají, servírky se s kuchaři dohadují, co ve kterém burgru je. V mém například byly navíc jalapeňos papričky v konzervy, které jsem následně neobjevila v popisu žádného jídla, takže to možná byl nějaký bonus. Naštěstí mám pikantní jídla ráda, ale znám hodně lidí, které by to tohle překvapení nepotěšilo. Naopak ancho chilli ve druhém burgru cítit nebylo.

Měli jsme dva rozdílné burgry (Infart a Lucha Libre). Ve výsledku to ale bylo jedno. Shodli jsme se, že dominující chutí celého jídla byla slanina, a to tak výrazně, že neumíme říct, jak chutnal zbytek. Všemi vychvalované vlastní briošky nebyly – na pult se sypaly sezamové bulky s igelitového pytle. Na dezert nedošlo. Čokosmrt ani cookies neměli, „brownies“ představovaly asi půl centimetru vysoké plátky udušené v potravinové fólii a kousky cheesecaku, které slečna krájela, ceně 70 korun zdaleka neodpovídaly.

Nemůžu říct, že to byl propadák. Na konceptu BDC se mi spousta věcí líbí – například vodovoda za deset korun, které jdou na charitu; domácí limonády a ledové čaje za rozumnou cenu (3 deci za 20 korun); nasazování malých pivovarů (za naší návštěvy Chýně). Spousta věcí ale bude chtít doladit. Do budoucí pražské pobočky se vypravím. Ale dám si něco bez slaniny.

Nabídka na www.blackdogs.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 3
OBSLUHA: 4
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: čisté a zamykatelné, ale hned vedle kuchyně a skoro se leknete, kam jdete
PLATEBNÍ KARTY: ?
CENY: burgry kolem 100 korun
MÁ CENU SE VRACET: zatím spíš ne