Tag Archives: recenze

1

Recenze: Café Lounge, Plaská 615/8, Praha 5 (Újezd)

|

(recenze z roku 2011)

Milé a klidné prostředí lákající k delšímu posezení s výbornou kávou, dokonalými dorty a obsluhou, kterou byste si vzali domů. Já si rozhodně píšu na seznam míst k opakované návštěvě.

Kavárna působí trochu decentně, za začátku jsem si říkala, že se tu možná nebudu cítit dobře, přeci jen umím být hlučný host, ale kouzelně to působí i na takové neomalence – zapadnou, ani neví jak. Jednoduchý interiér, laděný do dřeva vás prostě dostane.

My jsme přišli se záměrem dát si kávu a možná dortík, ale nakonec jsme prošli skoro celým menu. Sympatické je, že má jen dvě stránky.
Pro začátek jsme si dali denní polévku, kukuřičný krém s hráškem. Samotná kukuřice byla do sladka a chuťově nevýrazná, jak je jejím, zvykem; zelený hrášek ale krém oživil a posunul dál. Pokračovali jsme salátem a sendvičem. „Tomatový salát s cizrnou, sicilskými kapary, rukolou a černými olivami“ měl vedle čerstvých rajčat (už bohužel trochu posezónních) i velmi jemná sušená, naložená v oleji. Nejvýraznější chutí byly slané kapary a temně fialové masité olivy; na můj vkus salátu trochu chyběl nějaký spojovací prvek, ať už jednoduchá zálivka nebo lahvička s olejem.
Sendvič s grilovanou zeleninou, kozím sýrem a rukolou byl opravdu dotažený. Opečený chleba se sezamovou kůrkou plný výrazného sýra se spoustou teplé, jemně grilované zeleniny (lilek, cuketa, paprika). Chleba křupal, ale díky bohaté náplni byl sendvič báječně šťavnatý.

Závěr obstaral nebeský čokoládový dort „Café Lounge“ s pomeranči, kterých jsem se trochu děsila (že to bude chutnat jako marmeláda=slupky), ale šlo o dokonalý, sladký rozvar s vanilkou, který posunul lehký korpus s jemnou našlehanou pěnou nad všechny obyčejné čokoládové dorty.

Samozřejmě jsme si dávali i kávu, espresso a macchiato. Na výběr jsme dostali místní směs nebo jednodruhovou kávu. Jako neodborník jsem jen poslouchala, jak garson zaujatě hovoří s mým mužem o kávě. A protože degustace dopadla dobře, odnesli jsme si i pytlíček nemleté kávy s sebou.

Obsluha se od začátku snažila, abychom už nikdy nechtěli chodit jinam. Hned první velkou hvězdu si pro mě připsali, když jsme dostali na stůl karafu vody, a to ještě dřív, než jsme si cokoli objednali. Svůj podnik znají, poví vám o denní nabídce i co jak chutná, jsou milí a vstřícní, po ruce, ale nedýchají vám na záda, jestli už jste dojedli.

Nabídka na www.cafe-lounge.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 1-
OBSLUHA: 1
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: čisté
PLATEBNÍ KARTY: ano
CENY: sendviče a saláty kolem 100 Kč, jídla kolem 200 Kč, dezerty 90 Kč, espresso 39 Kč
MÁ CENU SE VRACET: každopádně!

0

Recenze: Blackdog Cantina, Pivovarská 105, Beroun

|

Aktualizace 2015: restaurace je na novém místě, s upraveným konceptem, nová recenze coming soon.

Místní burgry, burritos a wrapy podle mého za výlet do Berouna nestojí. Když se ale budete vyskytovat v okolí, zajděte. Hlad mít nemusíte – přijde při čekání. 🙂

Po několika nadšených recenzích jsme se rozhodli udělat si výlet do Berouna, připraveni podle posledních zpráv na to, že zoufale nestíhají. S vidinou nadstandardního chuťového zážitku z nejlepšího burgru v okolí jsem chtěla mít pochopení, že milá a snažící se obsluha kmitá nad svoje možnosti. Asi jsem si ale utvořila přehnaná očekávání, které BD Cantina nenaplnila.

Podnik není velký, šest stolků uvnitř a zahrádka. Rezervaci jsme si při náhlém popudu nestihli udělat, takže jsme se spokojili s místem na baru, což byla očividně chyba. Přímo proti baru totiž připravují jídla i pití, vedle standardního frmolu tam panuje i stres, mírná hysterie a vyčerpání personálu. To všechno se na hosty sedící na baru vcelku rychle přenese. Krom toho máte možnost si vyslechnout nějaké ty zákulisní komentáře. Přistihla jsem se, že už se vlastně těším, až dostanu jídlo a budu moct odejít. Věřím, že místa na rozložitých gaučích v rohu nebo na zahrádce podobný pocit nemají. BDC bych skoro doporučila místa na baru zrušit.

Obsluha se v současném provozu omezuje čistě na objednávku a přinesení jídla, na dotazy a povídání není čas, na úsměvy síla. Stejně tak nezvládají komunikaci vůči déle čekajícím zákazníkům ohledně možného času trvání, důvodů, omluvy. Vcelku si vystačí s „nejdřív udělám ty lidi, co přišli před váma“. Rozmrzelost mého hladového muže dostalo na maximum to, když si vedle nás přisedly dvě holky, dostaly jídlo, dojedly a my stále nic. Ano, důvodem bylo, že si daly tortily, které stačí naplnit předpřipravenou směsí, kdežto my měli objednané burgry, které bylo třeba upéct a na grilu bylo ještě několik předešlých várek; obsluha na to ale nijak nereagovala.

Bohužel i na jídle bylo poznat, že BDC nestíhá a snaží se dostat objednávky k hostům co nejdříve – i za cenu, že nebude stoprocentní. U našich burgrů to bylo poznat u masa. Menší (140 g masa) byl uprostřed růžový, větší (200 g) měl syrové srdce. Stejně tak jsme viděli, že objednávky se míchají, servírky se s kuchaři dohadují, co ve kterém burgru je. V mém například byly navíc jalapeňos papričky v konzervy, které jsem následně neobjevila v popisu žádného jídla, takže to možná byl nějaký bonus. Naštěstí mám pikantní jídla ráda, ale znám hodně lidí, které by to tohle překvapení nepotěšilo. Naopak ancho chilli ve druhém burgru cítit nebylo.

Měli jsme dva rozdílné burgry (Infart a Lucha Libre). Ve výsledku to ale bylo jedno. Shodli jsme se, že dominující chutí celého jídla byla slanina, a to tak výrazně, že neumíme říct, jak chutnal zbytek. Všemi vychvalované vlastní briošky nebyly – na pult se sypaly sezamové bulky s igelitového pytle. Na dezert nedošlo. Čokosmrt ani cookies neměli, „brownies“ představovaly asi půl centimetru vysoké plátky udušené v potravinové fólii a kousky cheesecaku, které slečna krájela, ceně 70 korun zdaleka neodpovídaly.

Nemůžu říct, že to byl propadák. Na konceptu BDC se mi spousta věcí líbí – například vodovoda za deset korun, které jdou na charitu; domácí limonády a ledové čaje za rozumnou cenu (3 deci za 20 korun); nasazování malých pivovarů (za naší návštěvy Chýně). Spousta věcí ale bude chtít doladit. Do budoucí pražské pobočky se vypravím. Ale dám si něco bez slaniny.

Nabídka na www.blackdogs.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 3
OBSLUHA: 4
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: čisté a zamykatelné, ale hned vedle kuchyně a skoro se leknete, kam jdete
PLATEBNÍ KARTY: ?
CENY: burgry kolem 100 korun
MÁ CENU SE VRACET: zatím spíš ne

0

Recenze: Mozaika, Nitranská 3, Praha 3

|

Aktulizace: od 2014 má Mozaika úplně jiný koncept a výše uvedené neplatí. Nová recenze is coming soon.

V samém srdci Vinohrad se skládá mozaika chutí s rozmyslem reprezentujících půlku světa. Jednoduše pojaté prostředí je nekuřácké a kromě dobrého jídla se sem budete chtít vracet na domácí limonády.

Ve formálním, decentním duchu zařízený interiér Mozaiky s tmavým dřeveným nábytkem i obložením na první pohled láká k obchodním schůzkám, pár stolků na zahrádce v klidné ulici naopak vyzívá k posezení s přáteli.

Nabídka jídel je široká ve smyslu světového záběru, jinak je sympaticky krátká. Standardní lístek doplňují obědové nabídky (1 předkrm, 4 jídla, 1 dezert). Vybírat můžete z chutí Francie, arabských zemí, dálného východu i amerického burgru. Pozornost u nápojů zaměřte na domácí limonády a ledové čaje – osobně můžu doporučit fantastickou malinovku, jen lehce slazenou, s pomačkanými čerstvými malinami. V létě famózně osvěžující. Některou z limonád (mají ještě např. zázvorovou, s mátou) měli snad na každém stole.

Svojí mozaiku jsem si při této návštěvě složila ze středomořských chutí – šneci po burgundsku si zaplavali v bylinkovém másle, doplnila je bageta (bohužel kupovaná). Doplnily je také kleštičky na šneky, takže na mě zíral celý stůl. Dokázala jsem to ale (téměř) s grácií, žádný „svině klouzavý“ nebyly. Jen jsem si maličko usvinila košili rozpuštěným máslem 😦

Grilované kalamáry neměly chybu, okraje dokřupava, vnitřky jemné a šťavnaté. Doprovodný salát panzanella by jistě snesl menší krutony, aby člověk neměl plnou pusu chleba, a taky víc rajčat; jinak šlo ale o bohatší verzi se zeleným salátem, kapary, olivami a paprikou. Místo zálivky jsem dostala bylinkový dresink na jogurtovém základě. Tečku obstaralo dobře řemeslně zpracované créme brulée s pravou vanilkou a krustou vytvořenou pistolí.

Číšník, který se nám věnoval, vyvolával dojem starostlivého profesionála, ale veškeré dotazy typy „Spokojení? Jak vám chutnalo? Bylo to dobré?“ zněly příliš mechanicky, naučeně, vlastně bez zájmu o odpověď. V nabídce se orientoval dobře, ale místy nám ji prezentoval, jako že jsme hloupí, když se v ní tam dobře nevyznáme. Zvlášť když kolegyni vysvětloval, co je créme brulée, tónem, kterým pan učitel potřetí opakuje méně bystrému žákovi stejnou poučku. Možná už mám ale jen citlivěji nastavené senzory na kvalitu obsluhy, a tak si musím téměř vždy rýpnout 😉

Nabídka na www.restaurantmozaika.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 2
OBSLUHA: 2-
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: ?
PLTEBNÍ KARTY: ano
CENY: hlavní jídla 190-380 korun
MÁ CENU SE VRACET: ano

0

Recenze: HamTam, Voroněžská 19, Praha 10

|

Aktualizace: HamTam už je bohužel minulostí 😦

Zastrčený HamTam vám nabídne poctivě pojaté jídlo s milou obsluhou v neformálním prostředí. Výběrem neuděláte chybu na obchodní schůzce ani při večerním posezení ve dvou.

V HamTam se člověk cítí velmi příjemně. Prostor je vzdušný a přátelský, jeden kout okupují akvárko a knihovna, vedle baru stojí posmutnělý klavír. Vysoké pohodlné židle stojí kolem tmavých dřevěných stolů. Na záchodě mají i krém na ruce a pro vašeho prcka nočník. Jediná škoda je toho, že kvůli zastrčené poloze je tu prázdno – i my jsme šli na doporučení z Scuku a cestou se museli dívat dvakrát do navigace.

Jídelní lístek je krátký, dva předkrmy, sedm jídel, tři dezerty. Nabídka je v podstatě nesourodá, každé jídlo zapadá do jiné světové kuchyně, je ale vyrovnaná v tom, že pokrývá ryby, různé druhy masa i bezmasé jídlo. Doplňuje ji pivo z Kácova a nabídka vín z Česka, Itálie a Francie. Nalévají i vodovodu.

Po dlouhé době jsem tu měla hummus, který nebyl zbytečně kyselý (a který nebyl zbytečně z plechovky). Zdobily ho olivy naložené v mírně kořeněném oleji. Teplý zeleninový salát s cizrnou přesně ukazuje, že i bez masa se člověk dosyta nají. Sladká rajčata, jemný lilek, cuketa i žlutá paprika byly osmažené tak, že ještě zlehka křupaly, ale zároveň byly měkké. Celé jídlo doplnila olejová zálivka s čerstvým tymiánem. Velmi ostré jehněčí na indický způsob mi připadlo chuťově spíš arabské (koriandr), bylo ale křehké a velmi ostré 🙂 Závěr nám obstaral cheesecake s mazlavým čokoládovým korpusem, jemnou náplní a rybízovou omáčkou. Káva na konec rozhodně nebyla zklamáním.

Obsluhu zvládla jedna slečna, velmi milá a s přehledem, co mají. Doporučila nám dezert s tím, že je čerstvě dodělaný, na závěr jsme ji ještě ztrápili dotazy na rozdíl mezi espressem lungo a double a proč mají psané espresso jako piccolo, ale zvládla to s přehledem, i když trochu váhala, proč ji zkoušíme. 🙂 Zajímala se, jak nám chutnalo a jestli jsme s návštěvou spokojeni.

Nabídka na www.hamtam.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 1
OBSLUHA: 1
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: bezva
PLATEBNÍ KARTY: ?
CENY: hlavní jídla 110-190 korun
MÁ CENU SE VRACET: ano

0

Recenze: La Gare Brasserie, V Celnici 3, Praha 1

|

(recenze z roku 2011)

Obávám se, že La Gare se veze na pozitivní vlně počátečního nadšení, které značně kazí obsluha a nedostatky v nabídce. Kus Francie ochutnáte a o kus včetně atmosféry přijdete.

Idea francouzské brasserie v centru Prahy se mi moc líbí, škoda, že v La Gare koncept nedotáhli do konce a vzhledem k tomu, že už nějakou dobu funguje, už to asi ani nemají v úmyslu. Když to vezmu od konce, tak obřím zklamáním jsou dezerty, protože větrníky, cheesecaky a páje, případně mascarpone s jahodami ve francouzském konceptu opravdu nečekám. Přitom je to škoda, Francie má přece úžasně širokou škálu sladkostí. Dalším bodem je absence karafy s vodou, můžete si ale objednat báječně předraženou minerálku.

Hodně slabým článkem je obsluha. Mám radši, když se mi v restauraci věnuje jeden nebo dva číšníci, případně když vidím, že jejich střídání má nějaký smysl. U našeho stolu se ale během dvouhodinového obědu zastavilo pět lidí, přičemž vůbec neměli ponětí o práci svých kolegů. Někdy se nám nevěnoval nikdo, někdy přišli dva hned po sobě a ptali se na to samé. Nabídku dezertů nám prezentovali tak, že dorty jsou vystavené ve vitríně v přilehlém obchodě a že se tam máme dojít podívat.

Prostředí restaurace je poměrně příjemné, až na několik vysokých stolů, u kterých jsou z jedné strany lavice a z druhé ne úplně pohodlné barové stoličky.

A co jsme si dali? Zlákal mě Tarte flambéé, což je taková francouzská obdoba pizzy – velmi tence vyválené těsto různě obložené. Varianta se šneky a špenátem ještě zahrnuje cibuli, malé kousky slaniny a sýr. I když je těsto ještě tenčí než u pizzy, nebylo díky smetaně vůbec suché. Díky pečení při vysoké teplotě byly šneci lehce dokřupava, žádná gumová konzistence.

Z dezertů jsem si dala čoko-pistáciový dort, což je vysušená placka těsta s pistáciovým krémem a hutnou vrstvou čokoládového krému na vrchu. Přes čokoládu ale pistáciová vrstva nebyla chuťově vůbec rozpoznat.

Nabídka na www.lagare.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 2-
OBSLUHA: 4
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: ?
PLATEBNÍ KARTY: ano
CENY: předkrmy 100-200 Kč, jídla 130-250 Kč
MÁ CENU SE VRACET: ano, bez velkých očekávání (já ještě jednou půjdu na inspekci a pak to rozlousknu)

Napsáno pro www.scuk.cz

1

Recenze: Pho Vietnam, Slavíkova 1657/1, Praha 2

|

(recenze z roku 2011)

Rozhodně zajímavá alternativa k čínským fastfoodům a jejich přesoleným UHO, na polévku Pho se určitě vrátíte i z větší vzdálenosti. Pro lepší kvalitu stolování si vezměte jídlo s sebou.

Maličké bistro s vietnamskou kuchyní, uvnitř jeden stůl k sezení a k němu dost dusno, pára a vůně jídel, která připravují hned vedle vás za pultem k placení. Venku na kryté zahrádce pět stolů na stání – díky tomu je bistro hodně vidět a každý si ho všimne. K tomu je zahrádka pořád skoro plná. Jsem zvědavá, jak to budou řešit v zimě. Ale i teď si hodně lidí bere jídlo s sebou.

Nabídka jídel je dost nepřehledná – některá jsou s velkým obrazem hned proti vchodu, potom si všimnete dalších fotek na stěně za vámi a při troše štěstí najdete žlutou tabuli s celým menu, nyní kromě angličtiny a vietnamštiny i v češtině. Kromě vietnamských jídel nabízejí i sushi, ale mají ho už hotové v chladicím pultu u kasy a nikoho jsem to jíst neviděla (proč taky) – nenechte se tedy odradit jejich obřími obrázky.

Jde o samoobsluhu, u kasy si objednáte, a až na vás kývnou, tak i vyzvednete.

My jsme začali polévkou Pho v hovězí verzi. Nejvýrazněji chutná po čerstvém koriandru, je plná čerstvé jarní cibulky, nudlí a tenkých plátků hovězího, které se úplně rozpadá, stačí dloubnout lžící. Porce je obrovitá; komu přijde 80 korun za polévku moc, vězte, že zastoupí hlavní chod. Polévku mají také v kuřecí verzi.

Souhlasím, že nejvíce lidí si objednává kousky hovězího s arašídy, nudlemi a neidentifikovatelnými výpečky navrchu; ani my jsme neodolali. (Nevím, jestli je to tím, že je to místní specialita, nebo je to při uspořádání obrázkové nabídky první a chvíli jediné jídlo, které při příchodu z nabídky vidíte). Stejně jako v polévce bylo hovězí křehké, doplněné koriandrem a jarní cibulkou. Jemně opražené arašídy jsou hlavní chutí.

Jako druhé jídlo jsme vybrali tofu v rajčatové omáčce s rýží. Tofu bylo velmi příjemným překvapením, velké pevné kousky, žádná rozpadající se břečka z obchoďáku. Rýže slepená ideálně pro práci s hůlkami, nikoli ale rozvařená. Omáčka byla nejslabší, rajčata z konzervy dochucená pro mě už ten den známou kombinací koriandr – jarní cibulka. Obě jídla pak doprovázel nakrájený, místy unavený zelený salát, a k hovězímu byla ještě kopička nakyslého zelí.

Výsledné známkování:
JÍDLO: 2
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: ?
CENY: mírné (80-90 Kč za jídlo)
MÁ CENU SE VRACET: ano

0

Recenze: Lehká hlava, Boršov 2/280, Praha 1

|

(recenze z roku 2011)

Nekuřácká restaurace v příjemném prostředí bez masité nabídky. Oproti většině vegetariánských restaurací s vůní Indie jsou chutě blíž Evropě (těstoviny, tortily), jídlo vás ale neomráčí. Trochu pozlobí obsluha, ale stejně se vrátíte.

Lehká hlava je zastrčená v klidné slepé uličce uprostřed Prahy a bez důkladné přípravy s mapou ji snadno minete. První dojem je, že jste v ethno obchůdku – barevné stěny, voňavé tyčinky, batikovaná trika. My jsme se usadili ve spodní místnosti, vymalované pozitivními barvami s velkým motivem ještěrky na stropě. Z designových kousků jsou tam zajímavé stolky se svítícími kameny; na můj vkus ale zbytečně blízko sebe.

Pro začátek jsme zvolili společný předkrm „Rozpečený kozí sýr s brusinkami a vlašskými ořechy podávaný na míchaném listovém salátu“. Spíš než rozpečený byl sýr z jedné strany opečený – horní strana měla křupavou kůrku, posypanou sekanými ořechy. Spodní strana sýru byla v původním stavu. Celý sýr byl studený, na grilu/pánvi byl patrně už před delší dobou. Pod sýrem byla hromada salátových lístků, nevím ale, co mělo být to „míchané“. Za 100 korun bych čekala něco víc.

Já jsem si vybrala „Rizoto z bulguru s restovaným tempehem, jarní zeleninou a pestem ze sušených rajčat a arašídů“. Velikost porce mě překvapila, příště zřejmě zvolím variantu poloviční porce. Nejvýraznější chutí celého kopce bylo uzené aroma tempehu a místy přítomná petržel. Jarní zeleninou byly cuketa, mrkev a podzimní červená paprika. Celkově spolu ale všechny ingredience ladily. Zajímavé dotažení pak představovalo rajčatové pesto.

Můj muž měl „Thajské červené kari s tofu a jarní zeleninou s rýží“. Hustá omáčka s kokosovým mlékem byla standardní, ne moc pálivá, plná dušené zeleniny (stejná sestava jako v mém bulguru), jasmínová rýže spíše sypká. K dezertům jsme se bohužel kvůli velkým porcím nedostali. Z Lehké hlavy budete odcházet s těžkým břichem 😉

Z obsluhy jsem byla celkem rozpačitá. Pití nám přinesli až po předkrmu a jídlo naopak už během předkrmu. Potom zase byly prostoje s doobjednáním pití.

Nabídka na www.lehkahlava.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 2
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: ?
CENY: průměrné (130-150 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: spíše ano

0

Recenze: El Emir, Palladium, Náměstí republiky, Praha 1

|

(recenze z roku 2011)

Je na čase napsat jednou o restauraci, na kterou vzpomínám s příjemnou chutí na jazyku a dobrým pocitem z obsluhy.

Je toho ale málo k psaní. Do libanonského El Emiru jsem se nijak netěšila, protože mám o kvalitě stravování v obchodních centrech jistou představu, povětšinou trefnou. Nás čekalo výběrové menu pokrývající základy libanonské kuchyně:

* červená čočková polévka

* meza plate:
Hommos = cizrnová pasta
Moutabal = baba ganoush, lilková pomazánka
Warak Inab = vinné listy plněné kořeněnou směsí rýže se zeleninou a olivovým olejem
Tabouleh = petrželový salát
Kabis = zelenina v kyselém nálevu
Falafel = cizrnový „karbanátek“
Kibbey Makli = taštičky z těsta z jehněčího masa a bulguru plněné mletým jehněčím, cibulí a píniovými oříšky
Sanbousek Lahmeh = taštičky plněné mletým jehněčím masem, cibulí, piniovými semínky, smažené
Sanbousek Jibneh = taštičky plněné sýrem a mátou, smažené
Fatayer = taštičky plněné špenátem – zapékané

* Katayef = libanonské palačinky, přesmažené a polité jasmínovým sirupem

Jídlo bylo výtečné. Úplně mi vyhovovalo, že si můžu dát od každého něco, takže toho ochutnám hodně 🙂 Že se některé kousky řídily individuálními stravovacími návyky (taštička s mátou mně osobně evokuje, že do ní kuchařovi upadla žvejkačka..), není chyba restaurace. Zásadním objevem pro mě byl tabouleh, který mi moc chutnal, a to i přes pokračující petrželový bojkot (viz návštěvu řecké restaurace). Konečně petržel v úpravě, kdy je dobrá. Jen dezert jsem si moc neužila, byla jsem už moc plná (nejen zážitků).

Obsluha byla vyhovující (po ruce, když bylo něco potřeba; neobtěžující; vysvětlující). Jen to vysvětlování bylo trochu mechanické s otráveným podtónem opakování po tisící toho samého.

Jako jedinou nevýhodu a překážku častějších návštěv vidím ceny.

Nabídka na www.elemir.cz

JÍDLO: 1
OBSLUHA: 1-
NE/KUŘÁCI: jen nekuřáci
WC: ?
CENY: nadprůměrné (300-400 Kč za jídlo, 50 Kč velké pivo)
PLATEBNÍ KARTY: ano
MÁ CENU SE VRACET: rozhodně