0

Recenze: Lehká hlava, Boršov 2/280, Praha 1

(recenze z roku 2011)


Nekuřácká restaurace v příjemném prostředí bez masité nabídky. Oproti většině vegetariánských restaurací s vůní Indie jsou chutě blíž Evropě (těstoviny, tortily), jídlo vás ale neomráčí. Trochu pozlobí obsluha, ale stejně se vrátíte.

Lehká hlava je zastrčená v klidné slepé uličce uprostřed Prahy a bez důkladné přípravy s mapou ji snadno minete. První dojem je, že jste v ethno obchůdku – barevné stěny, voňavé tyčinky, batikovaná trika. My jsme se usadili ve spodní místnosti, vymalované pozitivními barvami s velkým motivem ještěrky na stropě. Z designových kousků jsou tam zajímavé stolky se svítícími kameny; na můj vkus ale zbytečně blízko sebe.

Pro začátek jsme zvolili společný předkrm „Rozpečený kozí sýr s brusinkami a vlašskými ořechy podávaný na míchaném listovém salátu“. Spíš než rozpečený byl sýr z jedné strany opečený – horní strana měla křupavou kůrku, posypanou sekanými ořechy. Spodní strana sýru byla v původním stavu. Celý sýr byl studený, na grilu/pánvi byl patrně už před delší dobou. Pod sýrem byla hromada salátových lístků, nevím ale, co mělo být to „míchané“. Za 100 korun bych čekala něco víc.

Já jsem si vybrala „Rizoto z bulguru s restovaným tempehem, jarní zeleninou a pestem ze sušených rajčat a arašídů“. Velikost porce mě překvapila, příště zřejmě zvolím variantu poloviční porce. Nejvýraznější chutí celého kopce bylo uzené aroma tempehu a místy přítomná petržel. Jarní zeleninou byly cuketa, mrkev a podzimní červená paprika. Celkově spolu ale všechny ingredience ladily. Zajímavé dotažení pak představovalo rajčatové pesto.

Můj muž měl „Thajské červené kari s tofu a jarní zeleninou s rýží“. Hustá omáčka s kokosovým mlékem byla standardní, ne moc pálivá, plná dušené zeleniny (stejná sestava jako v mém bulguru), jasmínová rýže spíše sypká. K dezertům jsme se bohužel kvůli velkým porcím nedostali. Z Lehké hlavy budete odcházet s těžkým břichem 😉

Z obsluhy jsem byla celkem rozpačitá. Pití nám přinesli až po předkrmu a jídlo naopak už během předkrmu. Potom zase byly prostoje s doobjednáním pití.

Nabídka na www.lehkahlava.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 2
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: ?
CENY: průměrné (130-150 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: spíše ano

Advertisement
0

Recenze: El Emir, Palladium, Náměstí republiky, Praha 1

(recenze z roku 2011)


Je na čase napsat jednou o restauraci, na kterou vzpomínám s příjemnou chutí na jazyku a dobrým pocitem z obsluhy.

Je toho ale málo k psaní. Do libanonského El Emiru jsem se nijak netěšila, protože mám o kvalitě stravování v obchodních centrech jistou představu, povětšinou trefnou. Nás čekalo výběrové menu pokrývající základy libanonské kuchyně:

* červená čočková polévka

* meza plate:
Hommos = cizrnová pasta
Moutabal = baba ganoush, lilková pomazánka
Warak Inab = vinné listy plněné kořeněnou směsí rýže se zeleninou a olivovým olejem
Tabouleh = petrželový salát
Kabis = zelenina v kyselém nálevu
Falafel = cizrnový „karbanátek“
Kibbey Makli = taštičky z těsta z jehněčího masa a bulguru plněné mletým jehněčím, cibulí a píniovými oříšky
Sanbousek Lahmeh = taštičky plněné mletým jehněčím masem, cibulí, piniovými semínky, smažené
Sanbousek Jibneh = taštičky plněné sýrem a mátou, smažené
Fatayer = taštičky plněné špenátem – zapékané

* Katayef = libanonské palačinky, přesmažené a polité jasmínovým sirupem

Jídlo bylo výtečné. Úplně mi vyhovovalo, že si můžu dát od každého něco, takže toho ochutnám hodně 🙂 Že se některé kousky řídily individuálními stravovacími návyky (taštička s mátou mně osobně evokuje, že do ní kuchařovi upadla žvejkačka..), není chyba restaurace. Zásadním objevem pro mě byl tabouleh, který mi moc chutnal, a to i přes pokračující petrželový bojkot (viz návštěvu řecké restaurace). Konečně petržel v úpravě, kdy je dobrá. Jen dezert jsem si moc neužila, byla jsem už moc plná (nejen zážitků).

Obsluha byla vyhovující (po ruce, když bylo něco potřeba; neobtěžující; vysvětlující). Jen to vysvětlování bylo trochu mechanické s otráveným podtónem opakování po tisící toho samého.

Jako jedinou nevýhodu a překážku častějších návštěv vidím ceny.

Nabídka na www.elemir.cz

JÍDLO: 1
OBSLUHA: 1-
NE/KUŘÁCI: jen nekuřáci
WC: ?
CENY: nadprůměrné (300-400 Kč za jídlo, 50 Kč velké pivo)
PLATEBNÍ KARTY: ano
MÁ CENU SE VRACET: rozhodně

0

Recenze: Yam Yam, Thai Food & Café, metro Vyšehrad

(recenze z roku 2011)


Opravdu, tahle thajská restaurace nemá adresu, je prostě u vstupu do metra. I když asi je chybou nazývat tento podnik „restaurací“.

Mám dojem, že dříve na tomto místě byla kavárna, pro kterou je to odpovídají prostor. V tuto chvíli bych to označila jako „bar“. Nemá to být pejorativní, je to pěkný bar. K jídlu se ale nehodí. Viklavé zahradní stolky, z části dokonce jen nízké stolky s křesly kolem, hlasitá hudba, výhradně kuřácký prostor. Silná klimatizace tohle nezachrání.

Špatně srovnané myšlenky jsou vidět i jídelního lístku, který je chaotický a kde jsou jídla rozdělena do tří částí bez zjevného řádu nebo rozdílu (Bangkok Menu, Hlavní chody, Speciální nabídka).

Pojďme k jídlu samotnému. Já jsem si vybrala Phad Ki Muo Nuy (hovězí roštěná, smažené nudle, mrkev, paprika, cukrové lusky, bazalka, česnek, chilli). Nebudu asi řešit, že lusky byly dva, aby to dotáhly na množné číslo… Problémem pro mě bylo, že jídlo bylo vlažné. Ani horké podle očekávání, ani teplé k odpuštění, ale prostě vlažné. Možná ho někdo vrátil a čekalo na mě v kuchyni.

Tady navazuje druhý problém – nepodařilo se mi domávat se na obsluhu, aby mi to na chvíli hodila do mikrovlnky a předstírala, že je to čerstvé jídlo. V baru byli ten večer barman a servírka, jeden se staral o velký stůl nějaké narozeninové oslavy, druhý se věčně ztrácel. Při mávání jsem znuděně uzobávala, až jsem vyzobala skoro všechno své skoro studené jídlo.

Ostatní ale měli jídlo horké, takže asi i čerstvé. Z Trappova „Kaeng Kiow Vaan Nuy“ ((hovězí roštěná, kari, lilek, paprika, cukrový lusk, bazalka, kokosové mléko) se sice kouřilo, kokosové mléko z něj asi cítit nebylo, a to bych řekla, že na něj mám nos.

Pikantní závěr večera nám obstarala „nejpálivější polévka v Praze“, kterou když sníte, máte ji zadarmo. Trapp s plechovou hubou to vzal jako výzvu. Bohužel v jídelním lístku byla polévka popsána jako přírodní z pálivých papriček, ve skutečnosti se z ní vyklubal chemický driák, což bylo poznat už po čichu, o chuti nemluvě. Cílem této polévky nebylo spálit vám jazyk, ale rozleptat žaludek a donutit vás k prudkému zvracení. Cílem obsluhy pak bylo ukázat, že aspoň něco servírují v rozumných porcích. Servírka k tomu ještě měla debilní kecy a byla protivná.

Takže závěrem jako u Golden Tikka – proč sem chodit, když jsou v Praze lepší thajské restaurace? Např. Modrý zub, ale o tom zase jindy.

Nabídka na www.yamyam.cz. Na webu se nenechte zmást fotkami; takhle plné ty misky nejsou.

JÍDLO: 3
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: jen kuřáci
WC: hm… (čisté, zamykatelná ale jen jedna kabinka)
CENY: kolem 110-150 Kč (ale porce jsou vcelku malé)
PLATEBNÍ KARTY: ano
MÁ CENU SE VRACET: vůbec ne

Komentáře z předchozího kvíčalího webu:

yamyam

0

Recenze: Carosello, Černokostelecká 68, Praha 10

(recenze z roku 2011)


Do tohoto kočkopsa, totiž mixu italské a mexické kuchyně, mě zavála náhoda a nedostatek stravovacích možností v okolí konání školení. Obávám se, že na nedostatečnou konkurenci tento podnik celkem hřeší 😦

Zásadním problémem tu pro mě byla obsluha, které jsme byly trnem v oku hned po příchodu, protože jsme neměli rezervaci, i když místo pro nás bylo. V prvních pár minutách nám předvedli celý zástup číšníků, kdy nás jeden usadil, další přinesl studené pití, třetí teplé nápoje. A pak bylo ticho po pěšině.

Dokážu pochopit, že přes oběd je restaurace plná a že se na jídlo čeká. Občas se i číšník přijde omluvit, že to trvá, ale už se to chystá, blabla. Hlava mi ale nebere, že pán, co přišel po nás, zasedl, dostal polévku, dostal maso, najedl se, zaplatil a odešel. A na jeho místo dosedly dvě holčiny, dostaly polévku, snědly jí a pak teprve byla řada na naší polévce. Hlava mi také odmítá přijmout, že když jsme po 40 minutách odchytili číšníka, co bude s naší objednávkou, aspoň s  polévkami, když jsme tu už půl hodiny, jeho reakce byla: „Ale ne, to se vám jen zdá, tak dlouho tu ještě nejste, to vám jen tak připadá..“

Já jsem, právě abych nezdržovala, zvolila polévku v chlebu; mám za to, že vylovit naběračku z kýble hotové polévky není časově náročný úkol. Nakonec jsem jídlo dostala jako poslední u stolu, i po minutkách. Podle lístku se jednalo o „mexickou rajčatovou polévku s bramborami a zakysanou smetanou“. Podle mě se jednalo o rozmixovaná rajčata s rozvařenými bramborami bez chuti, kde mexický dojem měl navodit bobek zakysané smetany a dvě nachos na vrchu…

Za ostatní nemůžu mluvit, ale co jsem viděla na mě působilo jako velmi suchá pizza; hromada zelených listů s plátkem slaniny navrchu za 140 korun; zabalená tortila velikosti Twisteru 140 korun; ale třeba to bylo dobré.

Velmi nemile mě na závěr překvapilo, že všichni nechali slušné dýško, za náš stůl bych řekla tak 50 korun. Po tomhle je ale tamní obsluha přesvědčena o své pravdě a nikdo je už nikdy nedonutí se změnit, nebo aspoň zamyslet 😦

Nabídka na www.carosello.cz

JÍDLO: 3
OBSLUHA: 4
NE/KUŘÁCI: obojí, rozdělené do různých pater
WC: ? (netestováno)
CENY: těstoviny, pizzy, saláty 120-150, masa více
MÁ CENU SE VRACET: ne

0

Recenze: Golden Tikka, Kateřinská 42, Praha 2

(recenze z roku 2011)


V restauraci Tikka vás určitě na první pohled zaujme interiér, s nijak přehnaným důrazem na indické reálie, spíš trochu luxusnější, ale nijak snobské. Restaurace nicméně nebyla nijak plná; kromě nás ještě jeden obsazený stůl, postupně další tři.

Začali jsme s předkrmy, na které jsme vzhledem k poloprázdné restauraci čekali relativně dlouho. Moje Paneer Tikka mě poměrně zklamala. Na talířku se krčilo pět jednohubkových kousků sýra slepených s cibulí a paprikou teplotou odpovídající spíš předčasnému vytažení z mikrovlnky než z pece. V Himalaye jsme stejný předkrm dostali na horké pánvi a v minimálně dvojnásobném objemu. Ceně to tady zdaleka neodpovídalo.

Z „Non-veg platter“ jsem ochutnala jen jeden kousek kuřete, ale ten byl horký, křehký a přiměřeně okořeněný, takže ten bych chválila.

Na jídlo jsme čekali taky dlouho. Předkrmy to samozřejmě protahují, ale dostali jsme se k hlavnímu za hodinu a půl. Já jsem si dala „Chana Masala“, kořeněnou směs s cizrnou. Znám jen verzi s větším množstvím omáčky, takže mě tato vysušená relativně překvapila, ale chuťově byla dobrá. To se nedalo říct o Trappovu „Vindaloo“, které (pod nánosem veškeré pálivosti) chutnalo jako okyselený protlak a mělo podobnou konzistenci – o nějaké rozkrájené zelenině nemohla být řeč.

Absolutní hrůzu pro mě pak přestavovali přílohy, část chleby. Místo nadýchané táhlé placky „chapati“ jsme s Trappem dostali vysušenou kůrku od pizzy roztaženou do velikosti talíře. Vedle toho chleba „naan“ byla jejich představa chapati, ovšem ochucená.

Spokojená jsem byla s „lassi“, mangovým i obyčejným sladkým, které byly na rozdíl od zbytku jídelníčku za nízké ceny.

Samostatnou kategorií byla domorodá obsluha, kde jsme na začátku zjistili, že česky se nedomluvíme a v průběhu se ukázalo, že anglicky taky ne. Neříkám, že si musíme s číšníky povídat, ale očekávám, že zvládnou slovní zásobu v rozsahu jídelního lístku 😦

Celkový dojem byl tedy dost rozpačitý, také vzhledem k celkovému účtu, který podle mě neodpovídal službám. Když to shrnu, tak jsme se nenajedli špatně, ale určitě jsou v Praze lepší indické restaurace, takže proč sem chodit znovu…

nabídka na: www.tikka.cz

JÍDLO: 3
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: pouze nekuřáci
WC: ? (netestováno)
CENY: nadstandardní
PLATEBNÍ KARTY: ano
MÁ CENU SE VRACET: není třeba

0

Recenze: Tandoor, Konecchlumského 7, Praha 6

(recenze z roku 2010)


Naše volba tentokrát padla na restauraci Tandoor na Břevnově (na cestu domů přes celou Prahu se ani neptejte). Velmi pozitivní první dojem ve mě vyvolaly velká cedule s přeškrtnutou cigaretou a téměř plný lokál.

Z části zkušeně, z části očekávajíc překvapení, jsme začali s lassí (to není kolie, ale jogurtový nápoj). Trappovo slané (prý) nebylo špatné, ale ani z těch nejlepších. Moje mangové byl slušný standard.

S prázdnými žaludky jsme si objednali předkrmy – zeleninovou i masovou samosu (plněné smažené taštičky) a keema paratha (placky s mletým masem). Samosy měly opravdu bohatou náplň a jogurtová omáčka je dobře doplňovala.

Já jsem zvolila k jídlu oblíbenou kormu (sladká kokosová omáčka) ve vegetariánské verzi. Omáčka samotná byla vynikající. Celkem nemile mě ale překvapila samotná náplň, která byla na můj vkus příliš přizpůsobená lokálními surovinami. Asi jsem příliš suverénně očekávala směs luštěnin a zeleniny. Luštěniny se totiž nekonaly vůbec. Ve směsi převládala brokolice, kterou jsem zatím v indické kuchyni nepotkala (květák, to ano!).

Trapp vsadil na jídlo s největším počtem kreslených papriček (jehněčí phall). Při objednání se mu dostalo důsledné varování, že je to OPRAVDU pálivé, takže byl spokojen a natěšen 🙂 Jídlo bylo opravdu pálivé, každopádně mi přišlo, že kromě pálení v něm žádná další chuť není – nebylo úplně zajímavé. Každopádně jehněčí bylo dobré a měkké.

Potom jsme ještě ochutnali kuřecí curry (velmi dobrý standard) a jehněčí jal frezi (pálivá omáčka s cibulí, rajčaty, paprikami a zázvorem). Jehně bylo také křehké (takže to nebyla náhoda) a tahle omáčka mi opravdu chutnala. Jako přílohy jsme zvolili chapati (chlebové placky), nan (chleba) a rýži.

Večer jsme zakončili výběrem indických piv, která sice mají krásně zdobené lahve, ale vůbec nejsou z Indie, což považuji za malý podvod.

Obsluha byla relativně nevyrovnaná. Ze začátku, když šlo o větší objednávky, bylo vše plynulé. S pokračujícím večerem a povídáním u sklenic se na nás začali tvářit, že by taky rádi šli domů a bylo potřeba je zavolat. Také starší číšník byl lepší, v chování i češtině ;).

Každopádně to hodnotím jako příjemný večer, a to nejen kvůli společnosti.

nabídka na www.tandoor.cz

JÍDLO: 2
OBSLUHA: 2-3
NE/KUŘÁCI: pouze nekuřáci
WC: OK (jen fotobuňka má krátký interval a může vám zhasnout uprostřed akce 😉
CENY: ne pro každý den (2 lidi za 850 Kč; jídla mezi 150-250 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: ano

1

Recenze: Taverna Olympos, Kubelíkova 9, Praha 3

(recenze z roku 2009)


Sem jsem se těšila hned třikát, protože 1) mám ráda řeckou kuchyni se spoustou jehňat a extra sladkými zákusky, 2) restaurace má pěkné = slibné webovky a na nich v jídelním lístku hummous, 3) když jsem před odchodem z práce řekla, kam jdeme, kolegyni mi odpověděla, že to zná a že tam vaří dobře. Bohužel mi náladu zkazili hned u vstupu, když nás i přes rezervaci v nekuřáckém posadili do kuřáckého s tím, že tam teď stejně nikdo nekouří (když pominu, že to je debilní výmluva, tak to ani nebyla pravda). Takže když mě potočili, přesedli jsme si do nekuřáckého, které ovšem bylo dál od baru a od kuchyně a navíc tam nikdo neseděl, takže tam čísník musel chodit jen kvůli nám. Prozradím vám konec – nebyl zpruzený, jak jsem čekala, ale byl to profík, co ví, že ho živí dýško 😉

Jako správná prasátka jsme začali u předkrmu. Páč jsme se nemohli rozhodnout, jestli si dáme už zmiňovaný hummous, nebo kozí fetu, využil pan čísník našeho zaváhání a pošťouchl nás k objednání obojího. K tomu ještě pěknou teploučkou pitu. Musím říct, že nerozhodnost pokračovala – do teď neřeknu, co bylo lepší. Hummous krásně hladký, hlavně ne moc kyselý, lahoda. Z fety byla správně cítit koza, ale ne tak, že odrazovala. Myslím, že by chutnala i ne-kozo-žroutům. A teď pozor! Oba předkrmy měly 200 gramů! Báječně jsme se najedli 🙂 Ovšem to měl být teprve začátek…

Trapp zvolil Kleftiko (jehněčí kousky masa, brambory a zelenina pečené v perg. papíru) a já Sutzukakia Smirneika (mleté masové válečky v ostré rajčato-paprikové omáčce) s rýží. Sotva jsme doškrábali poslední zbytky hummousu, už jsme měli na stole jídlo. Obsluha vzorná. Každopádně podezřele rychlá na to, aby jídlo bylo čerstvé. Moje masové válečky tedy byly rozhodně velmi rychle studené, z čehož soudím na mikrovlnný ohřev 😦 No, Trappovi chutnalo, a co mi dával kousky jehněte, byly úplně křehké (a teplé ;). Jak chutnalo moje jídlo je těžké říct. Nutno k tomu udělat vsuvku:

[Vůbec nechápu zlozvyk téměř všech českých restaurací volit jako ozdobný prvek petrželovou nať. Vzhledem k tomu, že je dost aromatická, netvoří ve výsledku ozdobu, ale mění chuť jídla. Standardně se používá jako bylinka nebo koření, a tak by to podle mě mělo zůstat. Samozřejmě to chápu u jídel, jejichž je součástí, stejně jako bych dala na italskou rajčatovou omáčku lístky bazalky nebo oregána (podle dochucení). Co ale například dělá petržel na znojemský pečeni???]

A pro úplné objasnění – nesnáším petržel. Nejen z principu, ale i chuťově. Ve výsledku jsem tedy ze svého jídla měla dojem, že mám petrželové šišky v petrželové omáčce s petrželí. Kromě toho jsem už byla příjemně najedená z předkrmů. Ve výsledku jsem se v tom ponimrala, snědla polovinu a zbytek si nechala zabalit (s předsevzetím, že to dojídat nebudu a Trappovi to jistě přijde druhý den vhod 😉

Kvůli kompletnímu hodnocení jsme se ještě zapřeli a dali si jeden zákusek dopůl, abychom referovali o celém menu. Místo tradičních a již vyzkoušených baklavy a chalvy jsme vybrali Kantaifi (vlásky z jemného listového těsta plněné medem a ořechy). Nebylo tak sladké, jak jsem v první větě očekávala, ale nezklamalo.

Ale již byl čas se odebrat dom a v klidu trávit. Body uděluji mimo jiné i za možnost placení kartou. Samozřejmě taky za číšníka, který napravil první dojem z místních packalů. Časem dám Olymposu druhou šanci, aby napravil, co se tentokrát nepovedlo a podrthl to dobré. A nebo ne. Ale to až někdy jindy.

nabídka na www.taverna-olympos.eu

JÍDLO: 3
OBSLUHA: 1
NE/KUŘÁCI: obojí
WC: OK
CENY: ne pro každý den, na některá chvíli spořte (většinou 150-350 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: spíše ano

0

Recenze: Rybářská restaurace, Na Ostrově 86, Český Krumlov

(recenze z roku 2009)


Řeknu to na rovinu – v Krumlově radši choďte přes jiný most, aby vás ani nenapadlo se do téhle „restaurace“ usadit. Už od soboty přemýšlím, ale zatím jsem si nevybavila srovnatelně děsné místo. Nás tam přivedl vývěsní štít „Úhoř pro dva“, na který Trapp myslel celý výlet do zámeckých zahrad a kvůli kterému jsme obešli půl města, abychom se tam vrátili. Nabídka je vcelku pestrá, šest ryb, některé na více způsobů. Pro nerybožrouty doplněné řízkem a smažákem.

Usadili jsme se na zahrádce, bylo tam cca 8-10 lidí. Pan číšník nám přinesl jídelní lístek a na můj dotaz, jaké mají rozlévané víno mi řekl, že Müllera, ale není dobrý (stejně bych si to nedala..). Řekla jsem si teda ledový čaj, ale pán mi řekl, že má jen kolu light, fantu, sprite a hruškový džus. Humpf. Odešel tedy pro pití a nechal nás (dlouho) vybírat jídlo (ze 16 položek). Rozhodla jsem, že jdu do ryby, ale pro jistotu volím lososa. Trapp se těšil na úhoře, ale z dlouhé chvíle jsem začala listovat meníčkem a v dalších jazycích odhalila, že pravděpodobně jde o úhoře mořského, nikoli sladkovodního (co byste taky v jižních Čechách nechtěli, že…?). Trappovi se vybavil hrůzný zážitek z Chorvatska, jak se touto rybou, resp. její kostrou zaobíral celý večer, aniž by se najedl a zbledl. Když se u nás pán konečně zastavil, objednala jsem si lososa, ale bylo mi řečeno, že ho nemají, že je jen candát, úhoř, pstruh a kapr. Tak jsem si dala smažák. Docela zaváhal, že prý „to tam snad ještě bude“. Trapp se dozvěděl strašnou pravdu o mořské rybě, ale rozhodl se jí hrdinsky čelit. Na posilněnou si objednal polévku.

Jak jsme později měli možnost vyslechnout, scénka s objednáváním se opakovala u dalších lidí stejně – dlouhý čas na výběr, objednání něčeho, co není, a teprve potom výčet toho, co je. Po dvaceti minutách jsem měla odvahu se zeptat, jestli na nás nezapomněli s polévkou – prý „asi ne, já jsem to řekl v kuchyni a oni si to tam nějak musí přebrat“. Když už jsme tam seděli asi 35 minut (jak říkám, bylo tam jen pár lidí), přišla slečna se smažákem a trochou ryby a když jí Trapp řekl, že měl dostat ještě polívku, řekla mu, že jim došla. Na smažáku se toho moc zkazit nedá, ale salát jako oblohu mohli zvolit méně olezlý. Ovšem „Úhoř po mlynářsku s česnekovým máslem“ mě pobavil, konkrétně to bylinkové máslo. Na vršku jednoho kousku ryby totiž seděl skrojek másla o rozloze cca 1×1,5 cm :-DD Ke konci jídla nám ještě pan číšník přišel říct, že polívka došla. Na závěr jsme taky ještě zaslechli, jak nějaké sedající si rodince řekl, že to nemá moc cenu, protože už skoro nic nemají, protože za chvíli končí. Bylo asi čtvrt na tři. Podle vývěsního štítu měli do jedenácti…

U placení jsem byla rozhodnutá mu nedat ani korunu, takže jsem musela zapřít své dobré vychování, zvlášť když účet byl X95. Trapp se na to nechtěl koukat a šel radši na záchod (taky nezamykací…), ale bylo mu to málo platné, na zaplacení (s účtem na stole) jsme čekali dalších mnoho minut. Potom už mě jen překvapilo, že si toho búra nenechal automaticky a opravdu mi vrátil, aniž bych se musela dohadovat. Takže odtamtud co nejdál!!!

Nabídka na www.rybarskarestaurace.cz

JÍDLO: 4
OBSLUHA: 5
NE/KUŘÁCI: kuřáci uvnitř i na zahrádce
WC: trága
CENY: ne pro každý den (2 jídla a 2 pití nás vyšly na 500 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: rozhodně ne

Komentáře z předchozího kvíčalího webu:

rybarska

0

Recenze: U Báby, Rooseveltova 66, Český Krumlov

(recenze z roku 2009)


Je to hospůdka ještě na kraji centra, takže s lidovými cenami a co nám říkala paní Gertruda (z našeho penzionu), tak i s lidovou atmosférou. Je pravda, že jsem nedokázala identifikovat, jestli ta milá obsluhující paní je ona „Bába“, ale to snad neva. Výběr jídel není moc široký, hlavně nějaký smažený věci, ale zdá se, že místní specialitkou jsou uzená žebra. Ty jsem si dala já, Trapp si objednal „Kuře Banán“. A oba jsme byli více než spokojeni. Pivo mají studené, a i když nás nakonec trochu otrávilo, že jsme docela dlouho čekali na placení, Bábu určitě doporučuji. Ale radši se předem koukněte do jídeláku, jestli něco z toho jíte 😉

nabídka na ubaby.sweb.cz

JÍDLO: 2
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: kuřáci
WC: dá se
CENY: lidové (většinou do 100 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: ano

0

Recenze: Restaurace ZOO, ZOO Ohrada

(recenze z roku 2009)


Řekněme to takhle – v ZOO si člověk většinou dá párek v rohlíku nebo hranolky, takže tohle je rozhodně posun k lepšímu. Na druhou stranu, nečekejte zázraky. Restaurace se tváří skoro luxusně, takže při prvním kroku se špinavýma rukama se maličko zastydíte. Je to ale jen zdání. Na stolech jsou plastové ubrusy, záchody nejdou zamykat a servírky se snaží být milé, ale je to tak umělé, až je to nepříjemné. Výběr jídel je celkem zajímavý, mají dokonce dětské porce za menší cenu (čehož jsem měla využít…). Trapp si dal „Mandlové kuřecí řízečky doplněné brusinkami “ a já zvolila „Gnochi s kuřecím masem a sýrovou omáčkou se špenátem“ (chyba v gnocchi není moje, ale jejich). Talíř jsme ani jeden nevraceli prázdný – Trapp oloupal polovinu mandlového přesmaženého těstíčka, já jsem nechala cca 15 suchých noků (omáčky bylo na porci opravdu málo – a navíc byla extrémně nevýrazná…). Tedy, jestli jdete do ZOO jen na odpoledne, zkuste první stánek u rybníka s tím párkem v rohlíku, nemusí to vždycky být špatná volba. 😉

Nabídka na www.restauracezoo.cz

JÍDLO: 3
OBSLUHA: 4
NE/KUŘÁCI: obojí
WC: dá se
CENY: dá se vybrat levnější, i dražší… (většinou 100-300 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: spíš ne