0

Recenze: HamTam, Voroněžská 19, Praha 10

Aktualizace: HamTam už je bohužel minulostí 😦


Zastrčený HamTam vám nabídne poctivě pojaté jídlo s milou obsluhou v neformálním prostředí. Výběrem neuděláte chybu na obchodní schůzce ani při večerním posezení ve dvou.

V HamTam se člověk cítí velmi příjemně. Prostor je vzdušný a přátelský, jeden kout okupují akvárko a knihovna, vedle baru stojí posmutnělý klavír. Vysoké pohodlné židle stojí kolem tmavých dřevěných stolů. Na záchodě mají i krém na ruce a pro vašeho prcka nočník. Jediná škoda je toho, že kvůli zastrčené poloze je tu prázdno – i my jsme šli na doporučení z Scuku a cestou se museli dívat dvakrát do navigace.

Jídelní lístek je krátký, dva předkrmy, sedm jídel, tři dezerty. Nabídka je v podstatě nesourodá, každé jídlo zapadá do jiné světové kuchyně, je ale vyrovnaná v tom, že pokrývá ryby, různé druhy masa i bezmasé jídlo. Doplňuje ji pivo z Kácova a nabídka vín z Česka, Itálie a Francie. Nalévají i vodovodu.

Po dlouhé době jsem tu měla hummus, který nebyl zbytečně kyselý (a který nebyl zbytečně z plechovky). Zdobily ho olivy naložené v mírně kořeněném oleji. Teplý zeleninový salát s cizrnou přesně ukazuje, že i bez masa se člověk dosyta nají. Sladká rajčata, jemný lilek, cuketa i žlutá paprika byly osmažené tak, že ještě zlehka křupaly, ale zároveň byly měkké. Celé jídlo doplnila olejová zálivka s čerstvým tymiánem. Velmi ostré jehněčí na indický způsob mi připadlo chuťově spíš arabské (koriandr), bylo ale křehké a velmi ostré 🙂 Závěr nám obstaral cheesecake s mazlavým čokoládovým korpusem, jemnou náplní a rybízovou omáčkou. Káva na konec rozhodně nebyla zklamáním.

Obsluhu zvládla jedna slečna, velmi milá a s přehledem, co mají. Doporučila nám dezert s tím, že je čerstvě dodělaný, na závěr jsme ji ještě ztrápili dotazy na rozdíl mezi espressem lungo a double a proč mají psané espresso jako piccolo, ale zvládla to s přehledem, i když trochu váhala, proč ji zkoušíme. 🙂 Zajímala se, jak nám chutnalo a jestli jsme s návštěvou spokojeni.

Nabídka na www.hamtam.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 1
OBSLUHA: 1
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: bezva
PLATEBNÍ KARTY: ?
CENY: hlavní jídla 110-190 korun
MÁ CENU SE VRACET: ano

Reklamy
0

Recenze: La Gare Brasserie, V Celnici 3, Praha 1

(recenze z roku 2011)


Obávám se, že La Gare se veze na pozitivní vlně počátečního nadšení, které značně kazí obsluha a nedostatky v nabídce. Kus Francie ochutnáte a o kus včetně atmosféry přijdete.

Idea francouzské brasserie v centru Prahy se mi moc líbí, škoda, že v La Gare koncept nedotáhli do konce a vzhledem k tomu, že už nějakou dobu funguje, už to asi ani nemají v úmyslu. Když to vezmu od konce, tak obřím zklamáním jsou dezerty, protože větrníky, cheesecaky a páje, případně mascarpone s jahodami ve francouzském konceptu opravdu nečekám. Přitom je to škoda, Francie má přece úžasně širokou škálu sladkostí. Dalším bodem je absence karafy s vodou, můžete si ale objednat báječně předraženou minerálku.

Hodně slabým článkem je obsluha. Mám radši, když se mi v restauraci věnuje jeden nebo dva číšníci, případně když vidím, že jejich střídání má nějaký smysl. U našeho stolu se ale během dvouhodinového obědu zastavilo pět lidí, přičemž vůbec neměli ponětí o práci svých kolegů. Někdy se nám nevěnoval nikdo, někdy přišli dva hned po sobě a ptali se na to samé. Nabídku dezertů nám prezentovali tak, že dorty jsou vystavené ve vitríně v přilehlém obchodě a že se tam máme dojít podívat.

Prostředí restaurace je poměrně příjemné, až na několik vysokých stolů, u kterých jsou z jedné strany lavice a z druhé ne úplně pohodlné barové stoličky.

A co jsme si dali? Zlákal mě Tarte flambéé, což je taková francouzská obdoba pizzy – velmi tence vyválené těsto různě obložené. Varianta se šneky a špenátem ještě zahrnuje cibuli, malé kousky slaniny a sýr. I když je těsto ještě tenčí než u pizzy, nebylo díky smetaně vůbec suché. Díky pečení při vysoké teplotě byly šneci lehce dokřupava, žádná gumová konzistence.

Z dezertů jsem si dala čoko-pistáciový dort, což je vysušená placka těsta s pistáciovým krémem a hutnou vrstvou čokoládového krému na vrchu. Přes čokoládu ale pistáciová vrstva nebyla chuťově vůbec rozpoznat.

Nabídka na www.lagare.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 2-
OBSLUHA: 4
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: ?
PLATEBNÍ KARTY: ano
CENY: předkrmy 100-200 Kč, jídla 130-250 Kč
MÁ CENU SE VRACET: ano, bez velkých očekávání (já ještě jednou půjdu na inspekci a pak to rozlousknu)

Napsáno pro www.scuk.cz

1

Recenze: Pho Vietnam, Slavíkova 1657/1, Praha 2

(recenze z roku 2011)


Rozhodně zajímavá alternativa k čínským fastfoodům a jejich přesoleným UHO, na polévku Pho se určitě vrátíte i z větší vzdálenosti. Pro lepší kvalitu stolování si vezměte jídlo s sebou.

Maličké bistro s vietnamskou kuchyní, uvnitř jeden stůl k sezení a k němu dost dusno, pára a vůně jídel, která připravují hned vedle vás za pultem k placení. Venku na kryté zahrádce pět stolů na stání – díky tomu je bistro hodně vidět a každý si ho všimne. K tomu je zahrádka pořád skoro plná. Jsem zvědavá, jak to budou řešit v zimě. Ale i teď si hodně lidí bere jídlo s sebou.

Nabídka jídel je dost nepřehledná – některá jsou s velkým obrazem hned proti vchodu, potom si všimnete dalších fotek na stěně za vámi a při troše štěstí najdete žlutou tabuli s celým menu, nyní kromě angličtiny a vietnamštiny i v češtině. Kromě vietnamských jídel nabízejí i sushi, ale mají ho už hotové v chladicím pultu u kasy a nikoho jsem to jíst neviděla (proč taky) – nenechte se tedy odradit jejich obřími obrázky.

Jde o samoobsluhu, u kasy si objednáte, a až na vás kývnou, tak i vyzvednete.

My jsme začali polévkou Pho v hovězí verzi. Nejvýrazněji chutná po čerstvém koriandru, je plná čerstvé jarní cibulky, nudlí a tenkých plátků hovězího, které se úplně rozpadá, stačí dloubnout lžící. Porce je obrovitá; komu přijde 80 korun za polévku moc, vězte, že zastoupí hlavní chod. Polévku mají také v kuřecí verzi.

Souhlasím, že nejvíce lidí si objednává kousky hovězího s arašídy, nudlemi a neidentifikovatelnými výpečky navrchu; ani my jsme neodolali. (Nevím, jestli je to tím, že je to místní specialita, nebo je to při uspořádání obrázkové nabídky první a chvíli jediné jídlo, které při příchodu z nabídky vidíte). Stejně jako v polévce bylo hovězí křehké, doplněné koriandrem a jarní cibulkou. Jemně opražené arašídy jsou hlavní chutí.

Jako druhé jídlo jsme vybrali tofu v rajčatové omáčce s rýží. Tofu bylo velmi příjemným překvapením, velké pevné kousky, žádná rozpadající se břečka z obchoďáku. Rýže slepená ideálně pro práci s hůlkami, nikoli ale rozvařená. Omáčka byla nejslabší, rajčata z konzervy dochucená pro mě už ten den známou kombinací koriandr – jarní cibulka. Obě jídla pak doprovázel nakrájený, místy unavený zelený salát, a k hovězímu byla ještě kopička nakyslého zelí.

Výsledné známkování:
JÍDLO: 2
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: ?
CENY: mírné (80-90 Kč za jídlo)
MÁ CENU SE VRACET: ano

0

Recenze: Lehká hlava, Boršov 2/280, Praha 1

(recenze z roku 2011)


Nekuřácká restaurace v příjemném prostředí bez masité nabídky. Oproti většině vegetariánských restaurací s vůní Indie jsou chutě blíž Evropě (těstoviny, tortily), jídlo vás ale neomráčí. Trochu pozlobí obsluha, ale stejně se vrátíte.

Lehká hlava je zastrčená v klidné slepé uličce uprostřed Prahy a bez důkladné přípravy s mapou ji snadno minete. První dojem je, že jste v ethno obchůdku – barevné stěny, voňavé tyčinky, batikovaná trika. My jsme se usadili ve spodní místnosti, vymalované pozitivními barvami s velkým motivem ještěrky na stropě. Z designových kousků jsou tam zajímavé stolky se svítícími kameny; na můj vkus ale zbytečně blízko sebe.

Pro začátek jsme zvolili společný předkrm „Rozpečený kozí sýr s brusinkami a vlašskými ořechy podávaný na míchaném listovém salátu“. Spíš než rozpečený byl sýr z jedné strany opečený – horní strana měla křupavou kůrku, posypanou sekanými ořechy. Spodní strana sýru byla v původním stavu. Celý sýr byl studený, na grilu/pánvi byl patrně už před delší dobou. Pod sýrem byla hromada salátových lístků, nevím ale, co mělo být to „míchané“. Za 100 korun bych čekala něco víc.

Já jsem si vybrala „Rizoto z bulguru s restovaným tempehem, jarní zeleninou a pestem ze sušených rajčat a arašídů“. Velikost porce mě překvapila, příště zřejmě zvolím variantu poloviční porce. Nejvýraznější chutí celého kopce bylo uzené aroma tempehu a místy přítomná petržel. Jarní zeleninou byly cuketa, mrkev a podzimní červená paprika. Celkově spolu ale všechny ingredience ladily. Zajímavé dotažení pak představovalo rajčatové pesto.

Můj muž měl „Thajské červené kari s tofu a jarní zeleninou s rýží“. Hustá omáčka s kokosovým mlékem byla standardní, ne moc pálivá, plná dušené zeleniny (stejná sestava jako v mém bulguru), jasmínová rýže spíše sypká. K dezertům jsme se bohužel kvůli velkým porcím nedostali. Z Lehké hlavy budete odcházet s těžkým břichem 😉

Z obsluhy jsem byla celkem rozpačitá. Pití nám přinesli až po předkrmu a jídlo naopak už během předkrmu. Potom zase byly prostoje s doobjednáním pití.

Nabídka na www.lehkahlava.cz

Výsledné známkování:
JÍDLO: 2
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: nekuřáci
WC: ?
CENY: průměrné (130-150 Kč)
MÁ CENU SE VRACET: spíše ano

0

Recenze: El Emir, Palladium, Náměstí republiky, Praha 1

(recenze z roku 2011)


Je na čase napsat jednou o restauraci, na kterou vzpomínám s příjemnou chutí na jazyku a dobrým pocitem z obsluhy.

Je toho ale málo k psaní. Do libanonského El Emiru jsem se nijak netěšila, protože mám o kvalitě stravování v obchodních centrech jistou představu, povětšinou trefnou. Nás čekalo výběrové menu pokrývající základy libanonské kuchyně:

* červená čočková polévka

* meza plate:
Hommos = cizrnová pasta
Moutabal = baba ganoush, lilková pomazánka
Warak Inab = vinné listy plněné kořeněnou směsí rýže se zeleninou a olivovým olejem
Tabouleh = petrželový salát
Kabis = zelenina v kyselém nálevu
Falafel = cizrnový „karbanátek“
Kibbey Makli = taštičky z těsta z jehněčího masa a bulguru plněné mletým jehněčím, cibulí a píniovými oříšky
Sanbousek Lahmeh = taštičky plněné mletým jehněčím masem, cibulí, piniovými semínky, smažené
Sanbousek Jibneh = taštičky plněné sýrem a mátou, smažené
Fatayer = taštičky plněné špenátem – zapékané

* Katayef = libanonské palačinky, přesmažené a polité jasmínovým sirupem

Jídlo bylo výtečné. Úplně mi vyhovovalo, že si můžu dát od každého něco, takže toho ochutnám hodně 🙂 Že se některé kousky řídily individuálními stravovacími návyky (taštička s mátou mně osobně evokuje, že do ní kuchařovi upadla žvejkačka..), není chyba restaurace. Zásadním objevem pro mě byl tabouleh, který mi moc chutnal, a to i přes pokračující petrželový bojkot (viz návštěvu řecké restaurace). Konečně petržel v úpravě, kdy je dobrá. Jen dezert jsem si moc neužila, byla jsem už moc plná (nejen zážitků).

Obsluha byla vyhovující (po ruce, když bylo něco potřeba; neobtěžující; vysvětlující). Jen to vysvětlování bylo trochu mechanické s otráveným podtónem opakování po tisící toho samého.

Jako jedinou nevýhodu a překážku častějších návštěv vidím ceny.

Nabídka na www.elemir.cz

JÍDLO: 1
OBSLUHA: 1-
NE/KUŘÁCI: jen nekuřáci
WC: ?
CENY: nadprůměrné (300-400 Kč za jídlo, 50 Kč velké pivo)
PLATEBNÍ KARTY: ano
MÁ CENU SE VRACET: rozhodně

0

Recenze: Yam Yam, Thai Food & Café, metro Vyšehrad

(recenze z roku 2011)


Opravdu, tahle thajská restaurace nemá adresu, je prostě u vstupu do metra. I když asi je chybou nazývat tento podnik „restaurací“.

Mám dojem, že dříve na tomto místě byla kavárna, pro kterou je to odpovídají prostor. V tuto chvíli bych to označila jako „bar“. Nemá to být pejorativní, je to pěkný bar. K jídlu se ale nehodí. Viklavé zahradní stolky, z části dokonce jen nízké stolky s křesly kolem, hlasitá hudba, výhradně kuřácký prostor. Silná klimatizace tohle nezachrání.

Špatně srovnané myšlenky jsou vidět i jídelního lístku, který je chaotický a kde jsou jídla rozdělena do tří částí bez zjevného řádu nebo rozdílu (Bangkok Menu, Hlavní chody, Speciální nabídka).

Pojďme k jídlu samotnému. Já jsem si vybrala Phad Ki Muo Nuy (hovězí roštěná, smažené nudle, mrkev, paprika, cukrové lusky, bazalka, česnek, chilli). Nebudu asi řešit, že lusky byly dva, aby to dotáhly na množné číslo… Problémem pro mě bylo, že jídlo bylo vlažné. Ani horké podle očekávání, ani teplé k odpuštění, ale prostě vlažné. Možná ho někdo vrátil a čekalo na mě v kuchyni.

Tady navazuje druhý problém – nepodařilo se mi domávat se na obsluhu, aby mi to na chvíli hodila do mikrovlnky a předstírala, že je to čerstvé jídlo. V baru byli ten večer barman a servírka, jeden se staral o velký stůl nějaké narozeninové oslavy, druhý se věčně ztrácel. Při mávání jsem znuděně uzobávala, až jsem vyzobala skoro všechno své skoro studené jídlo.

Ostatní ale měli jídlo horké, takže asi i čerstvé. Z Trappova „Kaeng Kiow Vaan Nuy“ ((hovězí roštěná, kari, lilek, paprika, cukrový lusk, bazalka, kokosové mléko) se sice kouřilo, kokosové mléko z něj asi cítit nebylo, a to bych řekla, že na něj mám nos.

Pikantní závěr večera nám obstarala „nejpálivější polévka v Praze“, kterou když sníte, máte ji zadarmo. Trapp s plechovou hubou to vzal jako výzvu. Bohužel v jídelním lístku byla polévka popsána jako přírodní z pálivých papriček, ve skutečnosti se z ní vyklubal chemický driák, což bylo poznat už po čichu, o chuti nemluvě. Cílem této polévky nebylo spálit vám jazyk, ale rozleptat žaludek a donutit vás k prudkému zvracení. Cílem obsluhy pak bylo ukázat, že aspoň něco servírují v rozumných porcích. Servírka k tomu ještě měla debilní kecy a byla protivná.

Takže závěrem jako u Golden Tikka – proč sem chodit, když jsou v Praze lepší thajské restaurace? Např. Modrý zub, ale o tom zase jindy.

Nabídka na www.yamyam.cz. Na webu se nenechte zmást fotkami; takhle plné ty misky nejsou.

JÍDLO: 3
OBSLUHA: 3
NE/KUŘÁCI: jen kuřáci
WC: hm… (čisté, zamykatelná ale jen jedna kabinka)
CENY: kolem 110-150 Kč (ale porce jsou vcelku malé)
PLATEBNÍ KARTY: ano
MÁ CENU SE VRACET: vůbec ne

Komentáře z předchozího kvíčalího webu:

yamyam

0

Recenze: Carosello, Černokostelecká 68, Praha 10

(recenze z roku 2011)


Do tohoto kočkopsa, totiž mixu italské a mexické kuchyně, mě zavála náhoda a nedostatek stravovacích možností v okolí konání školení. Obávám se, že na nedostatečnou konkurenci tento podnik celkem hřeší 😦

Zásadním problémem tu pro mě byla obsluha, které jsme byly trnem v oku hned po příchodu, protože jsme neměli rezervaci, i když místo pro nás bylo. V prvních pár minutách nám předvedli celý zástup číšníků, kdy nás jeden usadil, další přinesl studené pití, třetí teplé nápoje. A pak bylo ticho po pěšině.

Dokážu pochopit, že přes oběd je restaurace plná a že se na jídlo čeká. Občas se i číšník přijde omluvit, že to trvá, ale už se to chystá, blabla. Hlava mi ale nebere, že pán, co přišel po nás, zasedl, dostal polévku, dostal maso, najedl se, zaplatil a odešel. A na jeho místo dosedly dvě holčiny, dostaly polévku, snědly jí a pak teprve byla řada na naší polévce. Hlava mi také odmítá přijmout, že když jsme po 40 minutách odchytili číšníka, co bude s naší objednávkou, aspoň s  polévkami, když jsme tu už půl hodiny, jeho reakce byla: „Ale ne, to se vám jen zdá, tak dlouho tu ještě nejste, to vám jen tak připadá..“

Já jsem, právě abych nezdržovala, zvolila polévku v chlebu; mám za to, že vylovit naběračku z kýble hotové polévky není časově náročný úkol. Nakonec jsem jídlo dostala jako poslední u stolu, i po minutkách. Podle lístku se jednalo o „mexickou rajčatovou polévku s bramborami a zakysanou smetanou“. Podle mě se jednalo o rozmixovaná rajčata s rozvařenými bramborami bez chuti, kde mexický dojem měl navodit bobek zakysané smetany a dvě nachos na vrchu…

Za ostatní nemůžu mluvit, ale co jsem viděla na mě působilo jako velmi suchá pizza; hromada zelených listů s plátkem slaniny navrchu za 140 korun; zabalená tortila velikosti Twisteru 140 korun; ale třeba to bylo dobré.

Velmi nemile mě na závěr překvapilo, že všichni nechali slušné dýško, za náš stůl bych řekla tak 50 korun. Po tomhle je ale tamní obsluha přesvědčena o své pravdě a nikdo je už nikdy nedonutí se změnit, nebo aspoň zamyslet 😦

Nabídka na www.carosello.cz

JÍDLO: 3
OBSLUHA: 4
NE/KUŘÁCI: obojí, rozdělené do různých pater
WC: ? (netestováno)
CENY: těstoviny, pizzy, saláty 120-150, masa více
MÁ CENU SE VRACET: ne